Hrozí konec jednotné evropské měny euro?

Až do letošního roku byl projekt jednotné evropské měny považován více či méně za úspěšný. První závažnější problémy rozvířily debaty o zániku eura či o vystoupení některých zemí z eurozóny. Jsou tyto scénáře reálné? A co z toho plyne pro Českou republiku?

Realizace projektu jednotné evropské měny byl velmi zdlouhavý a náročný proces. Proces, jenž měl dát společnou identitu sjednocené Evropě. Bez nadsázky můžeme říci, že euro je již od svého vzniku kontroverzní měnou, neboť má své zastánce ale i zaryté odpůrce. Nebudeme se nyní pouštět do polemiky, zda-li je euro spíše ekonomickým či politickým projektem. Faktem je, že tato měna je „ekonomickou tváří“ dnešní Evropy. Je třeba si uvědomit, že Evropská unie nestojí a nepadá s eurem a přístup jednotlivých zemí ke společné měně by tudíž neměl být považován za měřítko evropanství.

Důsledky finanční krize

Vývoj eura navíc není příčinou, ale důsledkem ekonomického vývoje v jednotlivých členských zemích eurozóny. Je snad bezesporu, že finanční krize naplno odhalila slabiny některých evropských ekonomik. Za tu největší můžeme pravděpodobně považovat dlouhodobou tendenci k fiskální nedisciplinovanosti. Již na jaře letošního roku se objevily informace o možných problémech zejména čtyř zemí, tzv. „PIGS“ (Portugalsko, Irsko, Řecko a Španělsko). Řecko požádalo o mezinárodní pomoc již v dubnu. Žádost ze strany Irska přišla v listopadu. Zatímco Řecku zlomila vaz rozhazovačná rozpočtová politika, v případě Irska to byly vládní záruky za banky. Ani jedna z těchto zemí se však se svými problémy nedokázala vypořádat sama.

Obavy z dalšího vývoje

Představitelé eurozóny neskrývají obavy z ekonomického vývoje v Portugalsku a Španělsku. Není se čemu divit, neboť již nyní zaznívají hlasy, že případná pomoc těmto zemím by byla finančně velmi nákladná. Otázkou je jaká by byla ochota Německa financovat další případné záchranné balíčky. Německá kancléřka Merkelová je v současnosti obviňována ze zhoršení situace Irska. Z Evropského parlamentu navíc zaznívají hlasy, že některé členské země EU (jako Francie a Německo) upřednostňují národní zájmy před zájmy evropskými. Je logické, že političtí představitelé jednotlivých zemí berou primárně ohled na zájmy svých voličů. Na tom však není nic špatného, ba naopak. Chybou by bylo, kdyby evropské zájmy byly v rozporu se zájmy jednotlivých členských zemí.

Jak dál?

Eurozóně v nejbližší době zánik nehrozí. Výstup Slovenska, případně dalších zemí z eurozóny nepovažujeme momentálně za příliš pravděpodobný scénář. Spíše je více než nutné, aby si řada zemí uvědomila, že členství v měnové unii sebou nese jistou míru zodpovědnosti vůči ostatním. Euro je závazek a je třeba k němu takto přistupovat. Pravidla stanovená Paktem stability a růstu jsou měkká a k fiskální disciplíně země nenutí. Současná situace vyžaduje vnitřní sebereflexi členských zemí eurozóny. Případné rozšiřování by tak nemělo být na pořadu dne. Z pohledu České republiky tak tato situace vytváří prostor pro případné odložení přijetí eura v naší zemi. Členství v měnové unii nám jistě může přinést řadu výhod, ale za předpokladu, že budeme vstupovat do stabilní měnové unie.