Raději ztratit hlavu než platební kartu

Současná politika bank je jednoznačná - omezení hotovostních operací a větší využívání bezhotovostního platebního styku. S tímto trendem kráčí ruku v ruce i rozmach platebních karet. Jen v loňském roce jich v České republice přibylo více než 600 tisíc a celkový počet platebních, kreditních a čipových karet dosáhl počtu 5,3 milionu. Ještě mnohem rychleji než množství karet se rozmáhá jejich používání. Ke konci roku bylo na území České republiky k dispozici 2350 bankomatů a platit kartou bylo možné na více než čtyřiceti tisících obchodních místech.

Pro spoustu lidí se tak platební karty staly běžnou součástí života a denní potřebou. Není tedy divu, že se v poslední době množí ztráty a krádeže platebních karet. Neoprávněných transakcí jsou desetitisíce ročně a neustále se objevují modernější metody jejich zneužívání a padělání.

V případě odcizení či ztráty platební karty je nutné okamžitě tuto událost nahlásit bance, která kartu vydala a kartu zablokovat. Ne vždy to však znamená, že má klient vyhráno a nemůže o své peníze přijít. Ztrátu platební karty totiž řeší každá banka jinak a záleží pouze na konkrétních smluvních ujednáních. Každá banka má svá vlastní pravidla. Některé banky dokonce při přebírání odpovědnosti rozlišují mezi elektronickými a embossovanými kartami (karta s plasticky vyraženým číslem a jménem klienta, která se používá pro platby přes tzv. žehličky).

Česká národní banka se nechala inspirovat doporučením Evropské unie a ve snaze sjednotit podmínky na českém bankovním trhu vydala Vzorové obchodní podmínky pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků. ČNB zde žádá banky, aby odpovědnost omezily takto:

• Držitel karty nese odpovědnost za finanční ztrátu způsobenou v důsledku ztráty nebo odcizení karty až do okamžiku ohlášení maximálně do 4500 korun. V případě, že se držitel karty dopustil hrubé nedbalosti, porušil povinnosti, prozradil PIN nebo jinak porušil doporučení, nese ztrátu v plné výši. 
• Jakmile držitel karty uvědomí banku o její ztrátě či odcizení, nenese nadále odpovědnost za finanční ztrátu. Po nahlášení nese odpovědnost banka.

Tyto vzorové podmínky však nemají charakter právního předpisu, ale je to pouze doporučení centrální banky. Ustanovení tedy není závazné a centrální banka pouze doporučuje, aby se jím peněžní ústavy řídily. A co na to banky?

Bohužel to zatím vypadá tak, že majitelé platebních karet budou nadále žít v obavě, aby nepřišli o své peníze na účtu. Banky totiž odmítly přijmout odpovědnost za škody nad 4500 korun, které vznikly do doby ohlášení ztráty, a všechna rizika ponechaly nadále na klientovi. České banky svým klientům nevěří a bojí se, že by se stávalo velké množství podvodů. Podle prezidenta Sdružení pro bankovní karty Romana Kotlána není český trh na takovou odpovědnost bank připravený. Situace se podle něj může změnit po zavedení bezpečnějších čipových karet, které jsou dnes v EU již obvyklé.

V současné době přebírá většina bank odpovědnost až po půlnoci dne, kdy klient ztrátu nahlásil. Určitý efekt se však dostavil. Některé z bank učinily první vstřícné krůčky, vzaly si doporučení ČNB k srdci a ohlásily změnu svých obchodních podmínek. Například Komerční banka až dosud po nahlášení ručila pouze za ztráty vyšší než 5000 korun a to po neomezenou dobu. Od 1. dubna však mohou být její klienti mnohem více v klidu. Banka se rozhodla, že převezme riziko ztrát po nahlášení u všech typů karet. Výjimkou jsou ale transakce, u kterých není možné zjistit přesné datum provedení. V případě České spořitelny je novinkou, že po telefonickém ohlášení ztráty či krádeže platební karty se již nemusí klient osobně dostavit na pobočku banky, kde dosud musel blokaci písemně potvrdit. Ke změnám přistoupila také Citibank. Její klienti ručí za škody ještě 60 minut po nahlášení ztráty platební karty. Tedy hodinu po nahlášení ručí banka neomezeně. Ostatní banky zatím změny neohlásily. Jejich klienti ručí za škody až do půlnoci dne nahlášení, po půlnoci již ručí neomezeně banka. GE Capital Bank nese u elektronických platebních karet riziko na sebe hned po nahlášení, u embossovaných karet až po půlnoci.

Obecně ale platí, že je-li při transakci použit PIN, vždy ručí klient. Vychází se totiž z předpokladu, že byl-li při transakci zadán PIN, musel jej držitel karty prozradit. Neuposlechl tedy doporučení banky a svůj PIN dostatečným způsobem nechránil.

Jedinou nutnou podmínkou, která pro banky od 1. dubna 2003 vyplývá (dle zákona o platebním styku č. 124/2002 Sb.) je, že musejí klienty ve svých obchodních podmínkách výslovně informovat, zda tyto podmínky odpovídají vzorovým obchodním podmínkám České národní banky a jaký je obsah případných odchylek. Brzy tedy uvidíme, jak se české banky s doporučením ČNB vypořádaly. Zatím se přístupy jednotlivých bank liší a do budoucna se klidně může stát, že bank svedou tvrdý konkurenční boj o své klienty právě prostřednictvím podmínek, za kterých přebírají odpovědnost za škody při ztrátě platební karty.