Slovenská ekonomika prožívá reprízu

Desáté výročí od pádu komunismu nevyvolává u části Slováků nadšení hned z několika důvodů. Mnozí z nich nyní zpochybňují účelnost rozpadu Československa, někteří nostalgicky vzpomínají na "dobu sociálních jistot", která pokračovala v "růžovém vydání" za vlády premiéra Vladimíra Mečiara a nakonec, řada z nich je zklamána celkovým hospodářským vývojem v zemi. Ekonomika skutečně prožívá porodní bolesti, zaviněné letitým odkládáním problémů.

Jestliže po rozpadu federace se v roce 1993 projevila v SR recese, v následujících třech letech došlo k oživení ekonomiky a nastala makroekonomická stabilizace s poměrně rychlým poklesem inflace a relativně rychlým růstem HDP. V roce 1996 se však objevily první signály přehřívání ekonomiky a s

V určitém smyslu se uplynulý rok stal reprízou listopadu 1989, jelikož politická porážka Mečiara a jeho HZDS, prorostlá s hospodářskými a státními strukturami, vytvořila předpoklady k odstranění vzniklých deformací a k nastartování skutečných reforem.

Za uplynulý rok vlády Mikuláše Dzurindy lze pozitivně hodnotit kroky ke strukturálním změnám, jakými byla podpora konkurenceschopnosti podnikové sféry a snížení vlivu státu i přísnější fiskální politika, která by měla konsolidovat státní rozpočet. Přestože kolem 60 procent zaměstnanců pracuje v soukromém sektoru, Slovensko teprve čeká privatizace hlavních průmyslových podniků. Vbrzku půjde o privatizaci telekomunikací, posléze energetických závodů a v budoucnu i vodárny a vodní elektrárny. V roce 2000 vláda předpokládá privatizaci velkých finančních institutů IRB, VÚB a Spořitelny, jejichž cena za sanaci by se mohla vyhoupnou

Cestu reforem provázejí hluboké sociální problémy. Dosud se nedaří snižovat vysokou nezaměstnanost, úsporná opatření a snižování životní úrovně vyvolávají sociální napětí a mezi obyvatelstvem skepsi.

Zdroj: HN z 17. 11. 1999