Životní úroveň vzrostla, ne však všem

18.11.1999 | ,
MAKRODATA A EU


perex-img Zdroj: Finance.cz

Jak se změnila životní úroveň české rodiny po deseti letech kapitalismu

Jak se změnila životní úroveň české rodiny po deseti letech kapitalismu? Cítí se lidé bohatší, nebo chudší než v roce 1989? Pokud by se ekonomická vyspělost společnosti měřila jen tím, co si občané mohou koupit, pak se rozhodně zvýšila. Průměrná mzda vzrostla z 3170 na 12 063 korun. Ceny se přitom zvýšily o trochu méně. Co to znamená? Na většinu zboží, ať už jde o potraviny, či elektroniku, se vydělává kratší dobu než před deseti lety. Tehdy se na auto z Mladé Boleslavi pracovalo

přes dva roky, dnes si je člověk s průměrnou mzdou může dovolit už za rok a půl. Během prvních let po změně režimu si většina rodin stihla rychle obnovit vybavení bytu. Mikrovlnná trouba, kterou se v roce 1989 mohli pochlubit jen výjimečně dobře situovaní lidé, dnes podle průzkumu agentury GfK pomáhá při vaření celé třetině domácností. Přesto sedmdesát procent lidí tvrdí, že se jejich finanční situace zhoršila, v lepším případě nezměnila.

PROČ SE TEDY LIDÉ CÍTÍ CHUDŠÍ?

Dnešní společnost se totiž od té socialistické liší hlavně tím, že mezi lidmi jsou daleko větší rozdíly. "Tím, jak některé skupiny bohatnou, začíná být průměrná životní úroveň vnímána jako nedostatečná. Lidé to pociťují velmi ostře a cítí se chudší ve vztahu k bohatším sousedům," uvádí soc

iolog Milan Tuček. Právě proto, že společnost se za posledních deset let výrazně rozdělila, vypovídají statistická data jen velmi málo o životě konkrétních lidí.

KDO JSOU VÍTĚZOVÉ? A KDO PAK PROHRÁL?

Jak vypadá typický člověk, který na společenských změnách dokázal vydělat? Je mladý, přibližně do 45 let, je špičkovým odborníkem, většinou má vysokoškolské vzdělání, odvahu ke změnám a svoji kvalifikaci si stále udržuje. Nebojí se nezaměstnanosti, a když mění práci, tak proto, že jde za lepší. Pracuje v pe

něžnictví, je specialistou v letecké dopravě, telekomunikacích, informačních technologiích či úspěšném průmyslovém podniku. Stále důležitější roli hraje vzdělání. "Socialistické Československo patřilo k zemím s nejnižším ohodnocením vzdělání, a to nejen v porovnání se Západem, ale i s ostatními středoevropskými zeměmi," uvádí Jiří Večerník ze Sociologického ústavu. V roce 1988 byla mzda vysokoškoláků jen zhruba o třetinu nad průměrem.

Dnes jejich platy přesahují běžný výdělek o dvě třetiny. Naopak o horších životních podmínkách mohou hovořit hlavně pracovníci s nízkou kvalifikací. Těm rostou platy výrazně pomaleji než ostatním, a navíc je silně ohrožuje nezaměstnanost. Společenský pád zaznamenali lidé z dříve vyzdvihovaných odborů - horníci, zaměstnanci ocel

áren a podniků těžkého průmyslu. Před deseti lety se těšili z vysoce nadprůměrných mezd. Dnes se jejich platy točí kolem průměru.

ŠEĎ STŘÍDÁ PESTROST

Kromě toho, že si lidé s průměrným platem na řadu věcí vydělají rychleji, mají i větší možnost výběru. Zatímco na sklonku socialismu čítal nabídkový list Královéhradecké mlékárny pouhých sedm druhů sýra se státem diktovanými cenami, je dnes firma, v niž se tento podnik přeměnil, schopna dodat desítky typů. O místa v chladicích boxech obchodů navíc podniky

zápasí s mnoha konkurenty kvalitou i cenou.

V roce 1989 se na černobílou televizi vydělávalo v průměru 27 pracovních dní, dnes na barevnou stačí průměrná mzda za dvacet. Zároveň se zlepšením nabídky na trhu však lidé musí vynaložit pro výdělek mnohem vyšší úsilí. Deset procent lidí nyní uvádí, že pracuje více než dvanáct hodin denně. O ničem takovém legální socialistické statistiky nehovoří. Osm a půl hodiny a dost - taková byla tehdejší pracovní doba.


Zdroj: MF Dnes z 18. 11. 1999


Autor článku

 

Články ze sekce: MAKRODATA A EU