Penzijní systém - největší letadlo

Na počátku divadelní hry s názvem „Malá penzijní reforma“ bylo rozhodnutí o vyměření plného invalidního důchodu Českou správou sociálního zabezpečení, která takto rozhodla v souladu se zákonem o výši důchodu jednoho bývalého soudce. Ten proti tomuto rozhodnutí podal správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, v níž nepolemizoval s výší vypočteného důchodu, ale označil vyměřovací pravidla za neústavní. Ústavní soud pak 16. dubna 2010 prohlásil redukční hranice stanovené pro výpočet důchodu za protiústavní, neboť odporují čl. 30, odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V kostce jde o to, že výše důchodu neroste lineárně v souladu s rostoucím množstvím peněz zaplaceným během života na sociálním pojištění, ale se zvyšující se hrubou mzdou během zaměstnání v produktivním věku procentuelně klesá poměr důchodu v poproduktivním věku a dřívější hrubé mzdy.

Vzhledem ke komplikovanosti problematiky Ústavní soud neprohlásil daný nález za ihned účinný, ale jeho účinnost odložil ke konci září 2011. Vláda tak dostala časový prostor na nalezení přijatelného řešení.

Řešení neřešitelného problému

Výchozí situace se zdála poměrně jasnou, ovšem ostatní podmínky rozumnému řešení nenahrávaly. Nález Ústavního soudu byl vydán krátce před posunutými volbami do Poslanecké sněmovny, a na nového ministra práce a sociálních věcí čekal těžký úkol. Nalézt prostředky pro větší důchody těch, kteří za svého produktivního života odvedli do důchodového systému více peněz. V době ochablých státních příjmů z důvodu ekonomického poklesu využilo ministerstvo práce té nejjednodušší metody. Jelikož nové příjmy se hledají těžce, je potřeba zkrátit výdaje. A tak všichni, kteří pobírali v předdůchodovém věku mzdu v rozmezí od 11 tisíc do 38 tisíc korun, tedy typicky střední třída, přijdou v důsledku malé penzijní reformy o několik stokorun důchodu. Tyto prostředky pak budou převedeny těm, kteří pobírali mzdu od 38 tisíc do 122 tisíc korun měsíčně.

Jako slon v porcelánu

V praxi toto opatření bude znamenat, že několik lidí přijde o stokoruny měsíčně proto, aby bylo možné jednomu pojištěnci dát o několik tisíc korun měsíčně více, a stát nemusel na nález Ústavního soudu doplácet ze svého. Nelze než souhlasit s tím, že redukční hranice byly protiústavní, a v důchodech by měla být vyjma nejnižších možných příjmů určitá rovnost co se týče výpočtu. Na druhou stranu tak ale došlo k tomu, že nejpočetnější skupina obyvatel je postavena před hotové rozhodnutí, které jim sníží životní úroveň. A s dalšími důsledky. Menší důchody znamenají menší příjmy, a tudíž logicky i nižší výdaje, které se takto zpátky nevrátí do ekonomiky. Na základních potravinách a lécích se stěží ušetří, a tak dost možná dopadnou nižší příjmy důchodců na organizace, které jim poskytují ošetřovatelskou péči, a které již dnes bojují s nedostatkem peněz tváří v tvář rostoucím nákladům. A mohli bychom pokračovat.

Ponziho schéma

Encyklopedie Wikipedia jej popisuje následovně: Výraz Ponziho schéma vznikl podle Charlese Ponziho – autora tohoto podvodu. V tomto schématu svěřují investoři provozovateli fondu peníze za účelem jejich zúročení, avšak tyto peníze provozovatel dále neinvestuje, a namísto toho pouze vyplácí prostředky fondu jen některé investory, většinou ty, kteří investovali dříve. Tento systém funguje do doby, dokud přicházejí noví investoři a prostředky se dají vyplácet ostatním. Když už ve fondu nezbudou žádné peníze na vyplácení, fond krachuje a vyplaceni zůstávají jen někteří investoři a ostatní nedostanou nic.

Jaký je rozdíl mezi naším penzijním systémem a Ponziho schématem? Snad jen v oslovení – investoři jsou všichni pojištěnci sociálního pojištění, a provozovatelem je stát. A úročení je nahrazeno zajištěním příjmu ve stáří či po vzniku invalidity. Stát tak legálně provozuje systém, který v případě, že jej provozují soukromníci, je nazýván podvodem. Bohužel takto nastavená pravidla nejde rychle a levně změnit. Jenže ani 20 let po sametové revoluci jsme se nedobrali k tomu, abychom s tímto letadlem řítícím se k zemi něco udělali. A co je nejhorší, ani se nedržíme jasného pravidla uvedeného v předposlední větě citovaného hesla Wikipedie: stále nám ubývá nových investorů.

A co dělá stát proto, aby dočasně prodloužil život tomuto megaletadlu? Snižuje přídavky na děti, ruší porodné, reálná hodnota zvýhodnění poplatníků majících potomky stále klesá, snižuje se mateřská a mohli bychom pokračovat. Je plánovaná novela předpisů upravujících důchody skutečně tou nejlepší cestou? Nejsnadnější ano, ale to nestačí.