Přímé zahraniční investice a budoucnost nízkonákladové výroby v České republice

Ať se vám to líbí, nebo ne, česká ekonomika stále do značné míry závisí na poptávce po průmyslových výrobcích, která přichází převážně z Německa a dalších velkých sousedních zemí. V posledních letech se však alarmujícím způsobem omezuje exploze přímých zahraničních investic, jíž byla Česká republika svědkem na sklonku devadesátých let a především mezi roky 2002 a 2006.

V té době se země střední a východní Evropy předháněly v tom, kdo přiláká více zahraničních investorů. Nabízely jim nízké daňové sazby a investiční pobídky zaměřené na pracovní sílu a kapitál. Mnohé zahraniční firmy tu proto vytvořily výrobní základny. Pro země, jako je Česká republika, to v krátkodobém horizontu jistě bylo zajímavé. Okamžitě se dostavily měřitelné pozitivní výsledky: snížení nezaměstnanosti či zvýšená aktivita v souvisejících odvětvích, například ve stavebnictví. Hmatatelným důkazem je množství průmyslových parků a distribučních center postavených po celé České republice. Díky některým podmínkám se navíc státní podpora těchto iniciativ zaměřila i mimo Prahu, do méně rozvinutých oblastí země – což mělo vzhledem k převážně imobilní pracovní síle velký význam.

Vyvážený mix ve struktuře pracovní síly

Má-li však Česká republika ze zahraničních investic profitovat dlouhodobě, musí především udělat maximum pro to, aby si je udržela. Vedle ekonomických faktorů, které uvádíme dále, je jedním ze způsobů zajistit vyvážený mix ve struktuře pracovní síly – dostatek nejen manuálních pracovníku, ale i těch, kteří vytvářejí vysokou přidanou hodnotu. Rozvoj dlouhodobých dovedností může ve vysoce konkurenčním prostředí zvýšit atraktivitu země v očích investorů. Příkladem je Indie, kde na počátku desetiletí došlo k podobnému boomu zahraničních investic, jež se zaměřovaly hlavně na IT a outsourcing a v současnosti také na centra sdílených služeb.

Podle názoru autora článku ale Indie na rozdíl od České republiky uvažovala koncepčně a v dlouhodobém horizontu. Mezinárodní korporace tam řadu zaměstnanců vyškolily v přenositelných dovednostech, jež navíc často podpořilo další formální, kupříkladu vysokoškolské vzdělání. Dnes není pochyb o tom, že jsou tyto dovednosti konkurenceschopnější a mají vyšší přidanou hodnotou než výrobní aktivity, s nimiž se tradičně spojuje Česká republika. Zvláště výrazně se to projevilo v období ekonomického poklesu.

Zájem investorů o Česko klesá

V současné době pozorujeme, že zájem investorů o Česko však klesá i z dalších důvodů. Spolu se snadno přenositelnými výrobními činnostmi a všeobecnou dostupností stejně kvalifikované pracovní síly je to nárůst mzdových nákladů, končící daňové pobídky, váhání se stanovením data pro přijetí eura, neflexibilní pracovní právo a posilování odborů. Zahraniční firmy se tak po příležitostech ke snížení nákladů začaly poohlížet jinde, především dále na východě. Rozhodnutí odejít z České republiky má často pouze ekonomický motiv a nezřídka ho učiní osoba bez citového vztahu k budoucnosti země nebo její ekonomiky.

Statistiky poklesu přímých zahraničních investic v České republice hovoří jasně: v roce 2009 dosáhly historického minima 52 miliard korun (v roce 2008 to bylo 100 miliard korun, v roce 2007 pak 212 miliard korun). Naše zkušenosti tato čísla jenom potvrzují. I my jsme zaznamenali pokles nových investic, které do České republiky přicházejí. Své investice bohužel snižují i společnosti, které zde působily dlouhá léta. Vedle zahraničních firem navíc již i české podniky začínají zvažovat přesun svých provozů mimo Českou republiku.

Ztráta investic s sebou nese odliv kapitálu, nižší daňové výnosy, růst nezaměstnanosti. Jde o naléhavý problém, který je nutně potřeba řešit. Stát se o to sice v posledních letech snažil pomocí konkrétnějších investičních pobídek – třeba těch pro výzkum a vývoj, tedy činnosti s vysokou intelektuální přidanou hodnotou. Je ale možné, že tyto změny přišly příliš pozdě.

Je nutno lépe strukturovat daňový systém

Myslíme si, že pro udržení stávajících a získání nových přímých zahraničních investic však bude třeba udělat víc. Je nutno lépe strukturovat daňový systém, na jehož hlavní součásti (investiční pobídky, DPH, daně z příjmů právnických i fyzických osob) nelze nahlížet odděleně. Mezi další priority patří penzijní reforma či přijetí eura, je třeba se zaměřit také na správné složení dovedností pracovní síly. 

V Austrálii, odkud autor článku pochází, vláda snížila závislost na jednom odvětví – těžebním a hutnickém průmyslu, který tvoří značnou část HDP. Tento sektor byl doplněn rozvojem finančních služeb, turistického ruchu a zemědělství. Pomohlo k tomu vzdělávání, rozvojové programy a také různé daňové režimy pro konkrétní sektory.

Česká republika musí mít v otázce zahraničních investic jasnou koncepci strategie, která bude zahrnovat všechny uvedené aspekty a stanoví krátkodobé i dlouhodobé cíle. Jen tak může vytvořit podnikatelské prostředí, jež bude pro zahraniční investory atraktivní a umožní jí vyniknout v silné konkurenci ostatních zemí. Pokud se jí to nepodaří, odliv a přesun zahraničního kapitálu jinam bude pokračovat. Pak bude těžké, ne-li nemožné získat ho zpět.

Autor článku působí ve společnosti KPMG Česká repulika.