Dosavadní prezident Bundesbanky Axel Weber minulý týden překvapivě oznámil, že odstoupí ke 30. dubnu. Weber tak dal najevo, že se nebude ucházet o funkci prezidenta ECB po Jeanu-Claudu Trichetovi, který odchází letos v říjnu.
Weidmann posledních pět let pomáhal Merkelové provést Německo finanční krizí, hlubokou recesí a dluhovou krizí eurozóny. Kdyby jeho nominace uspěla, otevřel by se podle analytiků souboj o funkci prezidenta ECB kandidátům z ostatních zemí. Favoritem v tomto boj je zatím šéf italské centrální banky Mario Draghi.
Volba Weidmanna namísto Jürgena Starka, německého člena výkonného výboru ECB, naznačuje, že Berlín už se svým člověkem v nejvyšší funkci ECB nepočítá. Weidmann se po jmenování automaticky stane členem bankovní rady ECB, která každý měsíc rozhoduje o měnové politice.
"Kdyby Německo předložilo svého kandidáta na vedení ECB, jako třeba Klause Reglinga (šéfa záchranného fondu EU), znamenalo by to, že Stark by musel odstoupit a jít zpět do Bundesbanky, což je už uzavřená cesta," řekl ekonom ING Carsten Brzeski. "Ve Starkovi a Weidmannovi bude mít Německo v bankovní radě dva lidi, kteří jí budou vdechovat duch Bundesbanky.To by mělo stačit," uvedl ekonom BHF Bank Stephan Rieke.
Šéf Bundesbanky má v ECB zvláštní autoritu, i když jinak jsou si guvernéři všech centrálních bank rovni. Jednak je zástupcem největší evropské ekonomiky, a navíc zastupuje instituci známou svou historií tvrdého boje proti inflaci.
Favoritem na post šéfa ECB byl donedávna Weber. Ten si však pozici u některých zení jižní Evropy zhoršil svými silně kritickými výroky na adresu programu, v jehož rámci ECB vykupuje z trhu vládní dluhopisy zemí eurozóny ohrožených dluhovou krizí.