Svět se probírá z recese. Zatím profitují bohatí

Ačkoli se světové hospodářství pomalu zotavuje, většina lidí to na své životní úrovni nepociťuje. Nezaměstnanost se drží na vysoké úrovni a mzdy víceméně stagnují. Fiskální škrty napříč Evropou se dotýkají především těch chudších. Zatímco daně z příjmů právnických osob se drží na historicky nízkých hodnotách, státy vyspravují zdecimované rozpočty zvyšováním DPH a redukcí sociálních výdajů.

Záchrana bank

Současná recese se zrodila na finančních trzích, a tak mnozí předpokládali, že ji odnesou hlavně bankéři. Banky však byly zachráněny státem a jejich manažeři přišli v nejhorším případě o místo, či se jejich opce staly bezcennými. Nakonec asi nebudou patřit mezi nejvíce postižené. Bez práce je v Evropě zhruba každý desátý zaměstnanec a ne všichni měli předtím tak velké příjmy. Například v Irsku stát garantoval 100 % závazků bankovního sektoru a nejprve nepožadoval ani změny v managementu. Jelikož dluhy bank několikanásobně přesahují irské HDP je záchrana poněkud nákladná. Irský dluh se zvýšil z 25 % HDP v roce 2007 na odhadovaných 98,5 % loni a stát byl nucen přijmout podobný záchranný balíček jako Řecko.

Už od konce minulého století se na Západě zlepšuje pozice vysoce kvalifikovaných pracovníků. Zatímco mzdy tamějším dělníků spíše stagnují, jelikož se musí vypořádat s konkurencí levné pracovní síly z rozvojového světa, u expertů je to jinak. Zkušení odborníci mají dobrou globální konkurenceschopnost, protože jejich vzdělání a kvalifikace může stěží dosáhnout někdo z méně vyspělých států.
Zajímavá je v tomto ohledu i situace českých lékařů. V době, kdy stát šetří a výdaje na platové prostředky byly sníženy desetinu, si lékaři naopak vybojovali zvýšení mezd v řádu desítek procent. Otázkou zůstává, zda by se to mohlo podařit i jiným zaměstnancům, pokud by zorganizovali podobný protest.

V České republice se chystají další změny, které v budoucnu ovlivní rozdělení příjmů. Jednak má dojít k přepracování výpočtu daní a navíc se chystá reforma důchodů a hledá se cesta, jak změny financovat.

Rovná daň má být rovnější

O nápravě drobné vady rovné daně – totiž že lidé s hodně vysokými příjmy platí méně – hovoří politici už od loňských voleb. Na Ministerstvu financí se právě chystají změny zákona o dani z příjmu, které to umožní. Podle současných právních předpisů je strop pro odvody sociálního a zdravotního pojištění 1 781 280 Kč ročně. Zjednodušeně si situaci můžeme představit tak, že poplatník po překročení příjmů 148 440 Kč měsíčně už z dalších vydělaných peněz neplatí pojistné.  Zastropování těchto plateb je poměrně standardní po celé Evropě a je nutné i s ohledem na loňské rozhodnutí Ústavního soudu.

Co činní český daňový systém naopak unikátní, je výpočet daně z příjmu. Od zavedení rovné daně ve výši 15 % se základem daně stala tzv. superhrubá mzda. Spočítá se tak, že se k hrubé mzdě připočtou odvody zaměstnavatele, a tudíž je základ daně o více jak polovinu vyšší, než pokud by se počítal standardně z „čisté“ mzdy. Pak se teprve uplatní sazba 15 %.  Pokud má někdo dostatečně velké příjmy, nemusí z nich platit pojistné, má mnohem nižší základ daně a tudíž odvádí i relativně méně na daních. To se má ale změnit a daň se bude znovu počítat ze mzdy po odpočtu jiných odvodů jako dříve.

DPH zaplatí důchodovou reformu

Vyvedení části příjmů z deficitního důchodového účtu do penzijních fondů by nebylo možné bez jejich náhrady. Jen loni na důchody chybělo téměř 30 miliard Kč, které musely být pokryty daňovými příjmy, či lépe řečeno  - růstem zadlužení. Zatím vláda uvažuje, že výpadek nahradí změnou snížené sazby DPH. A to klidně na 20 %. Výrazně by podražily například potraviny, nealkoholické nápoje, či dodávky tepla a vody. A stát by si přišel na desítky miliard. Podle opozice chce vláda vzít peníze na reformu především od současných důchodců a jiných nízkopříjmových domácností. Ti vynaloží za potraviny, léky, vodu či teplo větší část příjmů, než ostatní. Ale připlatili by si prakticky všichni.

Dvourychlostní Evropa

Nedochází však k růstu rozdílů pouze mezi jednotlivci. V Evropě se obrací trend minulých let, kdy se periferní ekonomiky přibližovaly těm vyspělejším. Německo roste, má rekordně nízkou nezaměstnanost a naopak Řecko, Portugalsko či Irsko se potácí v problémech.

Němečtí výrobci luxusních aut dobře ilustrují současný vývoj. Nestíhají vyrábět, čímž na jednu stranu ukazují, že jejich zámožnější klienti krizí tolik netrpí, a na druhou stranu potvrzují, že Německo je na dobré cestě. Na rozdíl od jihoevropských států má co nabídnout i rostoucím rozvojovým zemím a německý průmysl je konkurenceschopný v globálním měřítku.

Příjmové nůžky se rozevírají

Sociální systémy během konsolidace veřejných rozpočtů trpí. Je logické, že pokud stát nemá peníze, bude při jejich redistribuci přísnější. Strach z negativního dopadu zvýšení přímých daní navíc redukuje řešení příjmové stránky státních rozpočtů na změny v nepřímém zdanění. Odpor proti spotřebním daním z cigaret, či pozvolným změnám v DPH ostatně nikdy nebyl tak velký, jako proti daním ze mzdy. I doktrína MMF, který napravuje veřejné finance v problematických státech, favorizuje snižování přímého zdanění a zajištění státních příjmů pomocí daní nepřímých. Cílem je podpořit hospodářskou aktivitu a zároveň zajistit rozumné financování státu.

Nejdřív se možná zdálo, že krize povede ke zmenšení rozdílů mezi bohatými a chudými. Realita ovšem vypadá jinak. Státní škrty, vysoká nezaměstnanost a rostoucí ceny komodit naznačují spíše opačný trend. Pomyslné nůžky životní úrovně se budou dále rozevírat.