Členské státy evropské sedmadvacítky nyní budou moci zahájit vyjednávání s Evropským parlamentem, aby celý balík opatření, která mají zpřísnit rozpočtová pravidla v celé unii, mohl být schválen na plenárním zasedání europoslanců v červnu ve Štrasburku.
Sankce ve výši 0,2 procenta HDP by měla hrozit i zemím, jejichž celkové zadlužení přesahuje 60 procent HDP a jejichž vlády jej vůbec nesnižují a nebo jen velmi pomalu. Dosud bylo kritérium celkového dluhu víceméně jen orientační a trest za jeho porušení nehrozil.
Pokuty měly podle původního návrhu Evropské komise platit automaticky. Komise by tedy posoudila, zda stát pravidla splnil či nikoliv, a sama by pokutu uvalila. Členské země EU by podobnému postupu mohly zabránit jen v případě, že by krok komise odmítly kvalifikovanou většinou.
EU ovšem nakonec podobný postup citelně upravila. O uvalení sankcí by tak měli nadále do značné míry rozhodovat ministři financí, na přijetí stanoviska by měli celkem šest měsíců. Pokud by některý z rozpočtových hříšníků své hospodaření nadále nevylepšoval, mohla by sankce uvalit sama Evropská komise. Její rozhodnutí by EU mohla opět zvrátit kvalifikovanou většinou.
Brusel ovšem nově začne monitorovat i makroekonomickou rovnováhu v celé EU. Chce tak zabránit situacím, jako bylo splasknutí realitní "bubliny" ve Španělsku či Irsku, které značně poznamenalo tamní ekonomiky a ohrozilo i budoucnost evropské jednotné měny. Zemi tak nehrozí postihy jen za porušení rozpočtových pravidel, ale i za vážné hospodářské rovnováhy.