Co nás čeká v důchodu?

Téměř každý den jsme svědky vzrušených debat, které o navrhované reformě veřejných financí vede vláda, politické strany, poslanci a senátoři, ekonomové i analytici. V souvislosti s ní se v nejrůznějších podobách a souvislostech diskutuje také o "důchodové reformě". Současný princip průběžného financování důchodů je totiž nadále neudržitelný.

Dnešní systém je založen na tom, že peníze získané ze sociální pojištění zaměstnanců se bezprostředně vyplácejí formou důchodů. Od roku 1994 ještě celý systém doplnily penzijní fondy, jejichž prostřednictvím se za finančního přispění státu dobrovolně připojišťuje již čtvrtina obyvatel ČR. Důchodový účet je již několik let výrazně ve schodku a navíc jeho výše neustále roste. Proč? Právě pro samotný princip průběžného financování, které je velmi citlivé na změny v demografické struktuře obyvatelstva a v ekonomické situaci. Počet lidí závislých a vyplácených z důchodového účtu neustále stoupá. Naopak lidí, kteří do celého systému přispívají, je čím dál tím méně. Cíl, který by tato reforma měla přinést, je tedy jasný. Ovšem méně jasné už je, jak toho dosáhnout.

Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje úpravu penzijního systému takovou, podle níž by od roku 2006 výše vyplácených důchodů záležela na počtu odpracovaných let a na výdělku. Řešením by tedy měla být jakási kombinace průběžného a fondového financování, přičemž větší váhu má systém průběžný. První a základní pilíř tedy zůstane zachován. Bude jím i nadále průběžný systém (penze se vždy vyplácí z toho, co se v konkrétním roce vybere). MPSV však chce, aby se změnil z dávkového na příspěvkový. Ten spočívá v tom, že občan bude dostávat důchod, který více odpovídá jeho výdělku. Prohloubí se rozdíly mezi penzemi u lidí, kteří nepracovali, a těmi, kteří odváděli větší příspěvky. Ale i tak bude muset stát vždy platit minimální důchod lidem, kteří nepracovali nebo nemohli pracovat. Stát bude vždy muset garantovat nějaký minimální důchod.
Podle představ MPSV by druhý pilíř mělo tvořit dobrovolné připojištění, které by bylo určitou transformací současných penzijních fondů. Zůstal by zachován systém státního příspěvku plus daňové zvýhodnění, ale byla by zvýrazněna dlouhodobost. To znamená nikoli jednorázová výplata při dosažení určitého věku, ale aby bylo vypláceno postupně až do dožití. Vzhledem k tomu, že ještě i dnes je v lidech  silně zakořeněno spoléhání se na stát, bude muset být zavedení dobrovolnosti připojištění velmi promyšlenou informační kampaní, aby si skutečně každý člověk uvědomil důsledky pro případ, že si spořit nebude. Bude-li dobrovolné, vyžaduje to velmi promyšlenou informační kampaň, aby si skutečně každý člověk uvědomil důsledky pro případ, že si spořit nebude. Vzhledem k celkově vysoké míře spoléhání na státní paternalismus v naší společnosti se však pro první etapu reformy jeví vhodnější spoření povinné. Zde ovšem narážíme na neoddiskutovatelný fakt, že není možné občany nutit, aby své peníze svěřovali soukromému fondu, byť je dána možnost jeho výběru. Nemluvě o nedůvěře k fondům, která je ze známých důvodů ve velké části veřejnosti hluboce zakořeněna.
Třetím pilířem by bylo v podstatě dnešní komerční životní pojištění, podpořené určitým daňovým zvýhodněním.

Věk odchodu do důchodu nebude administrativně stanoven. Každý člověk bude mít svůj fiktivní účet v digitalizované podobě, na kterém uvidí, kolik si na penzi zaplatil. Jakmile odpracuje určitý počet let (podmínka bude pětadvacet, možná třicet - ještě není přesně definováno) dostane každoročně vyrozumění, jaký má nyní nárok na důchod a sám se bude moci rozhodnout, kdy do něj odejde. Ti, kteří nebudou pracovat dostatečně dlouho, dostanou jen minimální důchod zhruba na úrovni životního minima. Tato změna bude tedy nevýhodná pro ty, kteří měli podprůměrné příjmy či delší dobu nepracovali. Naopak výhodné to bude pro lidi s vyššími mzdami.

Podle návrhu by se věková hranice odchodu do důchodu měla i po roce 2007 zvyšovat stejným tempem jako dosud, tj. ročně o 2 měsíce u mužů a o 4 měsíce u žen, a to až do dosažení stejné věkové hranice pro muže a ženy 63 let. U mužů a bezdětných žen by postupné zvyšování věkové hranice na 63 let mělo být završeno v roce 2013. U žen s jedním a více dětmi by toto postupné zvyšování věku odchodu do důchodu bylo završeno daleko později (nejdéle však do roku 2025).

Také by měla být omezena možnost předčasného odchodu do starobního důchodu. Měla by být ponechána možnost odchodu do trvale kráceného předčasného starobního důchodu až o tři roky dříve před dosažením důchodového věku. Možnost odchodu do "dočasně" kráceného předčasného starobního důchodu a o dva roky dříve před dosažením důchodového věku bude zrušena.

Přechod na nový systém musí být pozvolný. Musí existovat určitý souběh, který bude trvat pravděpodobně deset let, kdy se budou započítávat nároky podle starého i podle nového systému. Postupně bude starý ubývat v poměru k novému a po deseti, možná patnácti letech by už platil jen nový systém. Současní důchodci tak dožijí podle současných pravidel. Ti, kteří nyní pracují, by penze dostávali souběžně z obou systémů. Novou penzi dostanou až lidé, kteří začnou vydělávat v době platnosti nového systému.

Politické rozhodnutí by mělo padnout do konce tohoto roku. Ještě letos chce MPSV provést drobné změny současného sytému. Existuje totiž poměrně velký tlak mezinárodních organizací, jako je Světová banka či Mezinárodní měnový fond, na vyrovnávání věku odchodu do důchodu mezi muži a ženami. Během příštího roku by měl být schválen základní zákon o důchodové reformě včetně parametrů změny systému na příspěvkový, aby mohl začít nabíhat. Pak už by se schvalovaly vlastně jen některé drobné zákony, které by s tím souvisely. Takže do konce příštího roku už by měla být reforma důchodového systému nastartována.

Zdroj: MPSV, MF, Asociace penzijních fondů