Regulace odměňování bankéřů – cesta k uzdravení bankovního sektoru, nebo krok zpět?

„Pane řediteli, tak ta investiční úvěrová linka s novým klientem bude dnes podepsána, podmínky domluveny, zákazník se vším souhlasí. Zisk pro banku bude v následujících letech nad očekávání…“

„Výborně, pane kolego, velice dobrý obchod, prokázal jste bance skvělé služby. Osobní odměna Vás jistě nemine.“

„Uctivě děkuji, pane řediteli, práce pro banku je mým posláním. Mohl byste mi přesto alespoň naznačit, kolik by taková odměna mohla být? To víte, i rodinné finance musí mít svůj plán.“

„Pane kolego, to Vám nejsem schopen říci, to víte, ty nové směrnice regulující naše odměňování jsou tak složité…ale jedno je jisté, letos dostanete vyplaceno velmi málo, příští rok o něco víc a napřesrok se uvidí…“

Přestože se asi rozhovor ředitele banky s úspěšným úvěrovým poradcem takto asi neodehraje, tak je možné, že otázek na téma odměňování bude v kancelářích vedení bank stále přibývat. Téma odměňování bankéřů se stalo jedním z hlavních bodů diskuse o „léčbě“ bankovního sektoru a zastánci přísného dohledu nad bankami ho relativně rychle přetavili v nové evropské regulatorní požadavky. Ty jsou v České republice zohledněny ve vyhlášce č. 380/2010 Sb., kterou se novelizuje vyhláška č. 123/2007 Sb. České banky se aktuálně snaží s požadavky nové legislativy vyrovnat, jelikož její účinnost byla stanovena na 1. ledna 2011. Kolik to pro ně bude znamenat práce, závisí na mnoha faktorech, které je třeba vzít v úvahu. Ještě než je ale rozebereme podrobněji, je dobré si připomenout, proč celý koncept vznikl, a jaký cíl sleduje.

„Zlí“ bankéři a jejich astronomické platy

Všichni bychom si určitě dokázali vzpomenout na oslavné články o nejvyšších manažerech světových bank v nejrůznějších finančních a odborných časopisech. Mnozí z těchto manažerů si v době neřízeného rozkvětu vydělali na bonusech neuvěřitelné množství peněz. Tyto odměny však vyjadřovaly vnímání akcionářů o podílu manažerů na úspěchu jejich banky. 

Problém nastal v okamžiku, kdy se ukázalo, že mnohé z těchto bankovních domů budou potřebovat nemalou státní pomoc na svoji záchranu. Tato pomoc samozřejmě už ale nejde na vrub akcionářů, ale především daňových poplatníků. A tady nastal zlom. Variabilní bonusy bankéřům se totiž rázem staly trnem v oku odborné veřejnosti a jejich astronomické výplaty jedním z hlavních vnímaných problémů bankovního sektoru. Výsledkem následné velmi živelné diskuse a pátrání po příčinách problémů byla dohoda o schválení nových evropských pravidel pro odměňování bankéřů, jejichž hlavním nosným bodem je rozložení výplaty variabilních odměn na delší období. Pokud má banka za sebou úspěšný rok, může vyčlenit část zisku na výplaty bonusů, ale výplata bude trvat několik let a musí zohlednit následný vývoj (v případě problémů banky tedy nedojde  k doplacení).

Evropská pravidla se vztahují na všechny země Evropské unie, tedy bohužel i na ty, jejichž bankovní systém je relativně zdravý a přestál finanční krizi bez větší úhony. A to je právě případ také České republiky. Paradoxem pak je situace, kdy zatímco Evropská unie přijala novou regulaci plošně a velice přísně, v USA ještě ani nedošlo k finální dohodě o podobě regulace a z dosavadních návrhů se zdá, že určitě nebude přísnější, než ta evropská.

Rozumný přístup České národní banky

Pomyslná pochvala by měla putovat směrem k českému regulátorovi bankovního trhu – České národní bance. Ta totiž v novele vyhlášky i ve svém úředním sdělení potvrdila svůj velmi pragmatický přístup k problematice odměňování a vytvořila relativně flexibilní soubor pravidel, která kladou důraz zejména na princip proporcionality, tzn., že aplikace jednotlivých pravidel je adekvátní velikosti banky a jejímu rizikovému profilu.

Ačkoli české banky sledovaly vývoj celého legislativního rámce již delší dobu, tak ve většině případů čekaly na konečné znění novely vyhlášky, která byla zveřejněna až v prosinci loňského roku. Momentálně všechny regulací dotčené bankovní instituce vytvářejí a ladí své plány, jak změnit své principy odměňování tak, aby byly v souladu s novou vyhláškou.

Jaké budou hlavní kroky bank při aplikaci nových požadavků?

Jedním z prvních a také nejpodstatnějších kroků bank bude určitě definování přesného okruhu zaměstnanců, na jejichž odměny budou nová pravidla aplikována – seznam zaměstnanců bude určitě mnohem širší, než by se mohlo na první pohled zdát. Dalšími kroky budou nezbytné analýzy a úpravy stávajících pracovních smluv (včetně těch kolektivních), hledání a nalezení optimálního režimu zdanění odměn, diskuse nad možnostmi nepeněžní výplaty (to platí především pro banky, jejichž akcie nejsou obchodovány na veřejném trhu, kterých je v ČR ovšem většina) apod. Jednotlivých kroků, ke kterým budou banky muset přistoupit, bude v konečném důsledku zcela jistě více, než se při zběžném pohledu může zdát, ale ten nejdůležitější paradoxně stojí mimo samotnou vyhlášku – tedy, jak udržet, resp. zvýšit motivaci pracovníků dotčených novou regulací.

Nová regulace – cesta k „zprůměrnění“ bankovních manažerů?

Variabilní složka platu byla významnou motivační složkou zejména pro ty zaměstnance, kteří se zabývají obchodem. Tito pracovníci byli totiž odměňováni na základě množství a kvality uzavřených obchodů. Bohužel jedním z hlavních problémů tohoto systému a potažmo celého bankovního sektoru byla skutečnost, že právě zmiňovaná kvalita těchto obchodů byla v mnoha případech upozaďována. Banky tedy budou muset najít zcela nový mechanismus, kterým bude zaměstnance zabývající se obchodní činností i nadále motivovat, odliší banku od konkurence, nebo dokonce pomůže přetáhnout lepší pracovníky od konkurence.

Objevily se také hlasy, že plošná aplikace pravidel povede k růstu proporce fixní složky platu a tedy i k  neschopnosti odlišit lepší zaměstnance od těch horších a v konečném důsledku až k jakési průměrnosti bankovních manažerů. Ano, pokud by pravidla byla naprosto striktní a rigidní, bylo by tomu zcela jistě tak. Ale jak již bylo zmíněno, určitá míra flexibility je zachována a banky tedy budou muset přijít s novými ukazateli pro měření výkonnosti zaměstnanců, budou muset nalézt lepší principy hodnocení a motivace zaměstnanců a také zohlednit faktor dlouhodobosti.

Hledejme především pozitiva

Jak můžeme zhodnotit současnou situaci, kdy ještě nevíme, jak proběhne aplikace těchto nových pravidel do bankovní praxe? Přinese nová regulace nějaká pozitiva, nebo se spokojíme pouze se současnou víceméně negativní reakcí, která obyčejně doprovází implementaci jakýchkoli nových pravidel?

Pozitivním faktorem určitě je, že regulátor musí být nově informován o principech vyplácení odměn ještě detailněji a má tak v ruce dodatečný nástroj, který může pomoci řešit případný problém v samém jeho zárodku. Dalším pozitivem je pak zcela jistě také snaha vnést do principů odměňování faktor dlouhodobosti – pokud tedy bude banka úspěšná několik let po sobě, výše odměn by neměla být příliš odlišná od současné situace. Pokud banka úspěšná nebude, tak by odměny měly být „spravedlivější“ z pohledu všech zaměstnanců. Pozitivní může nakonec být i fakt, že snaha o nastavení a revizi pravidel určitě přinese nové pohledy, metody hodnocení, ukazatele výkonnosti a dojde tak k zohlednění aktuální situace v bankovním sektoru a ten se tak může  alespoň v této oblasti posunout zase o kus dále. 

Autor působí ve společnosti KPMG Česká repulika.