Důchodová reforma přináší neopodstatněné obavy

Maďarská vláda čelící reálné hrozbě státního bankrotu se uchýlila v prosinci loňského roku k bezprecedentnímu kroku, když navrhla sloučení soukromých důchodových účtů u penzijních fondů se státním fondem. Prostředky nastřádané na soukromých účtech byly příliš lákavé a snadno dosažitelné, a tak není divu, že poslanci dali vládnímu návrhu zelenou. Maďarská státní pokladna tak získala významnou injekci ve výši přibližně tří bilionů forintů (asi 270 miliard korun). Znamenalo to ovšem konec kdysi opěvované maďarské důchodové reformy.

Mohou se budoucí vlády vydat maďarskou cestou?

Příklad maďarského počínání může přijít leckomu neuvěřitelný, ale po představení základních obrysů plánované české důchodové reformy se tato otázka sama nabízí a ne neoprávněně mají lidé obavy, že by mohli v budoucnu o své prostředky přijít.

V současné době je odváděno povinně z vyměřovacího základu mzdy každého zaměstnance 28 % na důchodové pojištění, které končí v průběžném důchodovém systému. Jedná se o první důchodový pilíř. Podle důchodové reformy si budeme moci zvolit možnost, že 3 % z těchto 28 % půjdou na soukromý důchodový účet (+ další dobrovolná 2 % jako nutná podmínka pro vstup do dobrovolného systému) a zbývajících 25 % dál bude financovat průběžný systém. Dobrovolný systém je označován jako druhý důchodový pilíř.

Je pravda, že Maďarské řešení státního dluhu bylo radikální, ne však úplně ojedinělé. O „znárodňování“ (i částečném) soukromých úspor se vede polemika i v jiných zemích, v Polsku, Irsku, Slovensku a Českou republiku nevyjímaje. Zkušenosti z jiných zemí a rétorika některých českých politických představitelů jasně naznačuje, že není zcela vyloučeno, že se nějaká budoucí vláda bude snažit přeměnit důchodový systém k obrazu svému.

Proč (ne)vstoupit do druhého pilíře

Existuje tedy politické riziko. Je však ještě nějaký důvod, proč nevstoupit do dobrovolného systému? Někteří budoucí penzisté se možná rozhodnou vsadit na „jistotu“ průběžného systému a ona dobrovolná dvě procenta investují jiným způsobem.  Proti tomu se nedá skoro nic namítat, kdyby „jistota“ byla reálná a střadatelé oplývali železnou disciplínou. Tomu však reálně tak není. V situaci krachujícího státu neexistuje žádná jistota, a dobrovolné spoření mimo systém důchodových účtů by velmi rychle skončilo při prvních finančních komplikacích důchodového střadatele.

Druhý pilíř má pro budoucího penzistu tu výhodu, že peníze skutečně odchází na konkrétní účet, aniž by s nimi mohl klient disponovat nebo spoření přerušit. Kromě toho si bude moci důchodový střadatel zvolit více rizikové, ale výnosnější investiční strategie. Účastníci druhého pilíře tak mají velkou šanci, že se skutečně dočkají nějaké a možná i docela slušné renty.

A politické riziko? Kdybychom zvažovali extrémy, mohou politici rozhodnout v podstatě o čemkoliv, je-li politická vůle. Kdybychom tak uvažovali, budeme ve svém rozhodování svázáni a nemá smysl ani spořit, ani investovat, ani podnikat. Znárodnit se dá totiž úplně vše, to si někteří jistě pamatují.

Budoucnost penzijního připojištění

Nedobře vedená informační kampaň důchodové reformy vedla také k tomu, že někteří klienti současných penzijních fondů zaměňují penzijní připojištění s dobrovolným důchodovým účtem v druhém pilíři. Jediné, co možná budou mít tyto účty společné je to, že je bude spravovat stejná společnost, pokud daný penzijní fond obdrží licenci.

Penzijní připojištění je produkt, na který si lidé spoří zcela dobrovolně libovolnou částku. Je součástí třetího důchodového pilíře. Penzijní připojištění má dle dalších vládních plánů existovat i nadále, ale dost možná dozná nějakých změn. Pokud dojde k jeho úpravám, budou se pravděpodobně týkat povolené strategie fondu, podmínek pro přidělení státního příspěvku či možnosti odpočtu od základu daně. Pokud si již spoříte s penzijním připojištěním, nemusíte se o své peníze obávat a ve spoření určitě pokračujte.