ECB se chystá k prvnímu zvýšení úroků za téměř tři roky

Zvýšení sazeb na dubnovém zasedání bankovní rady signalizoval šéf banky Jean-Claude Trichet a šokoval tím tehdy finanční trhy, které čekaly začátek cyklu zvyšování úvěrových nákladů až ke konci roku nebo příští rok. Po Trichetovi v posledních týdnech tento krok naznačovali i další členové vedení ECB.

ECB podle analytiků vzhledem k výraznému růstu inflace cítí, že by měla potvrdit svou věrohodnost nesmiřitelné bojovnice proti inflaci. Míra inflace v eurozóně v březnu stoupla už na 2,6 procenta, a ještě více se vzdálila cíli ECB udržovat růst cen do dvou procent. Inflaci zvedá především růst cen ropy a potravin a ECB se obává, že by to mohlo zvýšit inflační očekávání, což by vedlo ke spirále vzájemně se posilujícího růstu mezd a cen.

Takový typ inflace však může být velmi dočasný, na což sází americký protějšek ECB Fed, který měnovou politiku v dohledné době přitvrzovat nehodlá a vedle nulových úroků ještě ekonomiku podporuje emisí nových peněz. Jestliže ECB zvýší úroky a v dalších měsících se zdražování komodit zastaví, může to být pro ECB stejná blamáž jako její poslední zvýšení úroků v červenci 2008, tedy právě v době, kdy se Evropa už propadala do největší poválečné hospodářské recese a stála na prahu hluboké finanční krize. Ceny ropy a dalších komodit se z tehdejších rekordů zřítily dolů a inflace přestala být sebemenším problémem.

Největším rizikem zvýšení sazeb v eurozóně je však jeho možný dopad na země na periferii měnové unie, které jsou ohroženy dluhovou krizí. Zatímco země, které se již plně dostaly z hospodářské krize, jako například Německo, vnímají boj s inflací jako jednu z priorit, státy, které se dál potácejí v problémech, mají opačný názor. Zvýšení sazeb by jim totiž mohlo dál zvýšit už často neudržitelně vysoké úvěrové náklady a může těžce dopadnout na tamní oslabené banky.

ECB je nicméně přesvědčena, že dokáže utahovat měnové šrouby velmi postupně, aby tím nezpůsobila ohroženým zemím žádné větší škody. Jak těžké to bude v měnové unii, která je ekonomicky čím dál rozklíženější, ilustrují analytici banky Credit Suisse; ti vypočítali, že země jako Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko by podle takzvaného Taylorova pravidla součtu předpokládané inflace a ekonomického růstu potřebovaly zápornou sazbu téměř minus pět procent. Pro rychle rostoucí Německo by byl naopak optimální úrok plus 4,5 procenta.

Obavy ze zvýšení úroků již vyjádřil řecký ministr financí Jorgos Papakonstantinu, jehož země si musela v loňském roce od mezinárodního společenství půjčit 110 miliard eur. Podle něj má Řecko z rozhodnutí ECB obavy, přestože by zatím malý nárůst sazeb současnou situaci příliš nezměnil.

Problémy by ovšem mohly slabým ekonomikám nastat v případě, že by centrální banka zvyšovala sazby dále. Trhy podle agentury Reuters čekají v letošním roce ještě další dva čtvrtprocentní kroky směrem vzhůru.