Škorvaga: Poplatky žádnou banku nezachrání

S Jiřím Škorvagou, náměstkem generálního ředitele a ředitele drobného bankovnictví České spořitelny, jsme diskutovali o dopadu ekonomické recese na bankovnictví, poplatcích i finanční gramotnosti.

Letošní rok má být jedním z ekonomicky nejslabších v historii ČR. Ztotožňujete se s tímto tvrzením?
Nemyslím si to. Jestli to, co jsme zažili za poslední dva roky nazýváme krizí, letošní rok bude podle mne znamenat spíše zlepšení.

Ekonomicky slabý rok znamená pro různé lidi různé věci. Pro nezaměstnaného, že bude těžké najít práci. Pro živnostníka, že bude muset ještě pozorněji hlídat konkurenci. Co to znamená pro člověka, který má v České spořitelně na starosti drobné bankovnictví?
Naprosto s vámi souhlasím v různých dopadech na různé lidi a firmy. V bankovnictví se ještě dál zvyšuje tlak na inovace, různorodější nabídku pro klienty a její rychlejší obměnu. Ale nebojím se vůbec. Věřím, že tenhle rok bude lepší než loňský.

Jak jste vlastně v České spořitelně prožili posledních 24 měsíců? Čeho se “krize“ dotkla nejvíce a čeho naopak méně?
Žádná velká věda. Lidé a firmy, kteří fungovali finančně víc „nadoraz“ byli i víc exponovaní problémům. Prostě se vyplácí přemýšlet dlouhodoběji. Nespoléhat na to, že vždycky všechno půjde jen dobře. Aby se člověk dostal do problémů, nemusí zrovna přijít krize celé ekonomiky. V té se jen slabiny projeví silněji. To sice dá zdravý rozum, ale jedna věc je něco vědět a jiná věc je se podle toho chovat. Většina lidí z toho finančního pohledu myslí hodně krátkodobě. Jsme asi dlouhá desetiletí zvyklí, že se „nakonec někdo o nás postará“.

Česká spořitelna bývá často kritizována za vysoké poplatky. Mohly být poplatky právě tím polštářem, který zmírnil ekonomicky slabé měsíce?
Poplatky jsou opravdu stabilnější částí příjmu než úrokový výnos nebo výnosy z obchodování s cennými papíry. V posledních dvou letech fungovaly aspoň jako maličký polštářek. Hodně se o nich mluví, ale ve skutečnosti jsou banky postihovány výkyvy úrokových sazeb v míře, kterou poplatky nemohou kompenzovat.

Stále více bank uvádí na trh variantu běžného účtu s nulovým poplatkem za vedení (byť za určitých podmínek). Dá se v České spořitelně nějakým způsobem dostat na „nulu“?
Ano dá. Prostě tak, že se rozhodnete nic za některé úkony nevybírat. Pak poskytujete některé služby zdarma, i když s nimi máte skutečné náklady. V České spořitelně máme už roky několik typů účtů vedených zdarma. Třeba pro  mladé lidi, abychom jim usnadnili postavit se finančně na vlastní nohy. V podnikání tohle „zdarma“ není úplně obvyklé a většina lidí se k němu také staví podezřívavě. Marketingově to vypadá hezky, ale když se podíváte na výsledky různých bank, tak vidíte dva případy. První je, že někdo to kalkulačně ne úplně zvládá a v hospodařeními
je daleko za ostatními. Druhý případ je, že si to „zdarma“ kompenzuje na klientech někde jinde. Vy jste to správně pojmenovali „zdarma, za určitých podmínek“. V České spořitelně jsme se před lety rozhodli ocenit zboží podle toho, jak náročné je ho vyrobit. To je vůči jednotlivým klientům fér a je to dlouhodobě udržitelné.

Když bychom odhlédli od samotné České spořitelny a podívali se na celý bankovní trh v Česku - pokud byste ho měl krátce zhodnotit, jaká slova byste volil? Jaká jsou největší rizika pro český bankovní trh?
Nevidím opravdu velká rizika. Bankovní trh v Česku je podle mne zdravě vyvinutý, konkurenční, dobře regulovaný. Ale bankovnictví je ze své podstaty docela křehký obor podnikání a je potřeba být vždycky maximálně ostražitý při podnikání s penězi jiných lidí.

A jak je na tom český bankovní trh v porovnání se zahraničím co do šíře nabízených produktů?
Z produktů u nás už dávno je všechno, co klienti potřebují. Když jsem před mnoha lety jezdil na konference a semináře na Západ, byla tam spousta zajímavých věcí, které se daly přenést k nám. Dneska už je ten vztah „já pán, ty pán“ a inovace se šíří všemi směry, tedy i od nás do světa. A kromě toho ne všechny produkty, které byly v zahraničí vymyšleny, byly nakonec pro dobro bankovnictví a klientů. Ale mluvím pořád hlavně za retailový bankovní trh, ten znám nejlépe.

Jedním z diskutovaných témat je i úroveň finančních zprostředkovatelů. Jaké procento vašeho obchodu dělají externí partneři?
Celkově malé. Ale na trhu v Česku hrají externí partneři významnou roli zejména u hypoték, stavebního spoření a pojištění – tedy produktů, na jejichž prodeji může zprostředkovatel získat zajímavé provize. Česká spořitelna spolupracuje s těmi nejlepšími externími partnery na trhu. Všichni vědí, že máme největší pobočkovou síť, ale méně se ví, že máme i vlastní dceřinou společnost pro prodej mimo pobočky – Partner ČS.

Hovoří se o, v některých případech, nedostatečných znalostech zprostředkovatelů produktů. Nedokážou klientům vysvětlit vše potřebné k nabízenému produktu. Problémem se zabývá i ČNB. „Trápí“ tato věc i vás? Resp. máte nějaké standardy pro všechny zprostředkovatele?
Ano, máme i systém hodnocení kvality skutečné práce všech externích partnerů, se kterými spolupracujeme. Nároky na znalosti externího pracovníka jsou ohromné. Měl by být teoreticky schopen pro klienta porovnávat aktuální nabídky různých bank a to je docela dost náročné. Připravujeme na letošek i nový široký systém certifikace našich vlastních zaměstnanců v pobočkách. Důležitá je ale nejen znalost produktů, ale i schopnost říci v některých případech klientovi „ne, tohle byste dělat neměl“, i když to pro nás znamená okamžitou ztrátu obchodu. Etika je v bankovnictví ohromně důležitá věc.

Na druhé straně tohoto problému stojí klienti s jejich finanční gramotností. Ta není i podle průzkumu ČNB nijak valná. Je bohužel smutnou skutečností, že spousta klientů uzavřeným produktům moc nerozumí. Dá se tento problém vůbec nějak ošetřit? Jste zastánce zařadit do povinné výuky předměty, které by se v základní míře zaobíraly i bankovními produkty?
Máte naprostou pravdu, že jedna věc je chtít vysvětlit klientovi vše potřebné k finančním produktům a druhá věc je klientova schopnost to všechno přijmout a plně pochopit. V tom jsou mezi jednotlivými klienty velké rozdíly. To není jen problém Česka, tohle se otevřeně diskutuje ve finančním světě hlavně v posledních letech. Banky se zavázaly k větší informační otevřenosti (a to je naprosto správné), ale klient to často vnímá jen jako „víc papírování a zdržování“ ze strany banky. Jakákoli osvěta ve finančních věcech je dobrá a je potřeba hledat ty nejlepší způsoby,
jak ji přinést těm klientům, kteří ji potřebují. Česká spořitelna se v tom už dlouho angažuje.

Na SAS fóru 2011 jste přispíval k tématu „Jak může společnost růst i v době stagnace trhu“. V jakém duchu se váš komentář nesl?
Říkal jsem tam hlavně, že kdo přemýšlí o růstu, musí myslet v první řadě na klienty. Nikdo jiný nám růst nepřinese.
A klienti jsou stále navzájem odlišnější. Objevují se stále menší skupiny, které chtějí od banky něco trochu jiného než ostatní. A na to se snažíme v České spořitelně reagovat. Vytvořili jsme samostatnou nabídku pro bohaté klienty pod značkou ČS Premier a v trendu diferencovanějších nabídek pro jednotlivé skupiny klientů hodláme pokračovat. Důvěra klientů v banku není už jen v to, že klient o své peníze nepřijde. Je to důvěra v to, že banka rozumí mé osobní ekonomické situaci, ochotně a účinně mi pomůže, sníží námahu, kterou musím vynaložit a „ochytří“ mne, takže svým financím rozumím zase o trochu lépe.

Děkuji za rozhovor,

Tomáš Skolek, Finance.cz