Vybrali jste si správné penzijní připojištění?

Penzijní připojištění je velmi striktně definováno Zákonem o penzijním připojištění. To znamená, že u jednotlivých produktů je velmi malý prostor k odlišení, alespoň co se týče parametrů produktu. Jinak je ale tomu u samotných penzijních fondů, o kterých lze z veřejně dostupných zdrojů získat mnoho zajímavých ekonomických údajů, přesto se výběr klientů zpravidla zúží na jediný ukazatel, tedy na výši připsaného zhodnocení na účet klientů. Pokud ani tomuto ukazateli nevěnují klienti pozornost, pak zpravidla skončí u penzijního fondu stejné finanční skupiny, u které mají běžný účet nebo životní pojištění.

Stát klientům nic nezaručí

Jedním z důvodů zjednodušování výběru penzijního fondu je mylná představa o státních garancích, která je mimo odbornou veřejnost dost často zkreslená a vede k tvorbě nesmyslných mýtů. V penzijním připojištění není v současnosti zaveden žádný garanční systém pro případ úpadku penzijního fondu, jako je tomu například u bankovních vkladů, kde existuje Fond pojištění vkladů. Při takovémto negativním scénáři by se musel účastník penzijního připojištění domáhat svých nároků soukromoprávní cestou tak, jak je tomu při úpadku jakékoliv akciové společnosti.
Druhá mylná představa klientů se týká právě připisovaného zhodnocení na jejich účet. Ano, zákon garantuje nezáporné zhodnocení vložených prostředků. To ale neznamená, že ho garantuje stát. Zákon o penzijním připojištění říká, že pokud by výsledkem hospodaření penzijního fondu byla ztráta, musí ji penzijní fond pokrýt z vlastních zdrojů, v krajním případě až snížením základního kapitálu fondu.

Z uvedeného vyplývá, že penzijní fond jako právnická osoba se může v důsledku dlouhodobě špatných výsledků nebo špatného řízení dostat do potíží jako jakákoliv jiný ekonomický subjekt. Lze sice namítnout, že penzijní fondy podléhají důkladnému finančnímu dohledu ze strany České národní banky, přesto v dnešní době již víme, že bankrotům můžou čelit nejen banky a pojistné domy, ale dost často i celé státy.

Ekonomické ukazatele nelžou

Při výběru penzijního fondu byste neměli zapomínat na skutečnost, že se jedná o dlouhodobý závazek. Lze sice mezi penzijními fondy přecházet, ale přechod je zpoplatněn částkou 800 korun. A navíc, ať už v případě nízkého zhodnocení či úpadku, vždy už bude na přechod pozdě a nikdo nezaručí, že se téhož nedočkáte také u nově vybraného fondu. Proto se pečlivý výběr určitě vyplatí.

Výše připsaného zhodnocení je určitě relevantním ukazatelem, ovšem ne pouze v posledním roce. Trvale po několik let připisované nadprůměrné zhodnocení může být důkazem kvality fondu, přesto existují i další ukazatele, které se vyplatí s ohledem na hospodaření fondu sledovat. Například náklady příštích období představují umořování provizí vyplacených na získání či přetažení nových klientů. Čím jsou tyto náklady nižší stejně jako další administrativní náklady, tím větší lze očekávat výnos pro klienta (Tabulka 1). Ještě zajímavějším ukazatelem je kapitálová přiměřenost penzijního fondu (Tabulka 2). Pokud je výsledkem kladné číslo, tzn., že hodnota aktiv je vyšší než závazky fondu vůči klientům, lze fond považovat za solventní. Čím vyšší číslo, tím lepší má fond pozici pro případ nenadálých ekonomických šoků.

Tabulka: Nesplacené provize a náklady

Tabulka: Kapitálová přiměřenost (relativně k prostředkům účastníků)