ANALÝZA: Evropa si zahrává, když zpívá starou píseň o euru

Zatímco americké ministerstvo financí se ocitlo na pranýři za veřejné zpochybnění 10 let staré politiky silného dolaru, Evropa se drží stále stejné písničky - silná měna je prý v zájmu měnové unie.  
Washington se ovšem rozhodl podporovat růst dolaru v rané fázi nejdelší ekonomické konjunktury od Druhé světové války. Nyní si naopak uvědomil, že ve chvíli, kdy se ekonomika neobejde bez podpůrných prstředků, není oslabení měny vůbec na škodu.  
Naproti tomu eurozóna se zarputile drží rétoriky, kterou pomáhá euru na rekordní hodnoty drtící domácí vývozce, i když to s její ekonomikou jde s kopce. 
Silná měna bezesporu otevírá prostor Evropské centrální bance (ECB), aby podpořila hospodářský růst snížením úrokových sazeb. Euro však v poslední době zpevnilo natolik, že může zastínit všechny výhody spojené s uvolněním měnové politiky, varují analytici.  
Dříve než dealeři vyženou jednotnou měnu na nová historická maxima, musí se tvůrci evropské ekonomické politiky rozhodnout: buď opustí postoj, který už vyšel z módy i v zemi svého původu, nebo v nejbližší době mohou zapomenout na ekonomické oživení. 
"Země, které jako první devalvují a sníží úrokové sazby, si obvykle vedou po ekonomické stránce poměrně dobře, což je případ Spojených států," řekl John Llewellyn, hlavní ekonom z Lehman Brothers v Londýně. 
"Naopak ti, kteří devalvují a sníží sazby jako poslední, na tom bývají nejhůř. A právě to se nyní odehrává v Evropě."  

PŘÍLIŠ VYSOKÁ CENA 
Evropa si dobře uvědomuje, že za silné euro zaplatí nižším exportem a pomalejším hospodářským růstem. I německá Bundesbanka si minulý týden postěžovala, jak současný vývoj na devizových trzích komplikuje situaci vývozcům.  
Evropská komise spočítala, že v prvním kvartále srazilo euro konkurenceschopnost domácích exportérů o 4,5 procenta. Proti stejnému období roku 2002 klesla nákladová konkurenceschopnost eurozóny o 13 procent.  
Zpráva přitom vyšla ještě dlouho předtím, než euro překonalo výchozí hodnotu k dolaru z ledna 1999 a vyšplhalo se na rekordní hodnoty nad hranicí 1,19 dolaru. 
Ministři financí eurozóny se začátkem měsíce rozhodli - po konzultaci s ECB - stanovisko k devizové politice nepatrně přehodnotit. Namísto předchozího volání po růstu eura uvedli, že stabilní a silná měna je v zájmu regionu a devizové kursy by měly odpovídat ekonomickým fundamentům. "Byla to určitá změna, protože poprvé použili slůvko&nbs'stabil'," řekl nejmenovaný představitel EU z oblasti financí. 
Devizové trhy nicméně nezpozorovaly nic, co by je přimělo nákup eur zastavit.  

ZASTAVIT TREND 
Ani v roce 1997 nebrali investoři nadlouho ohled na výroky tehdejšího amerického ministra financí Roberta Rubina. Když Rubin naznačil, že dolar považuje už za dostatečně silný, investoři reagovali okamžitým výprodejem. Na dlouhodobém trendu se ale nic nezměnilo a dolar stoupal k evropským měnám ještě více než tři roky.  
Analytici v tom vidí signál, že evropští představitelé musí sáhnout ke zbraním těžšího kalibru, pokud chtějí překotný růst domácí měny zastavit - v neposlední řadě i kvůli nové rétorice z Washingtonu.

CO SE ZA TÍM SKRÝVÁ? 
Ministr financí John Snow nedávno uvedl, že slabší měna svědčí americkým vývozcům. Řada lidí by to považovala za banální 
samozřejmost, ale devizoví dealeři mají uši obzvlášť pečlivě nastražené a začali se dolaru zbavovat.  
Další výprodej přišel poté, co Snow označil poslední pokles americké měny za "mírný". I když pro některé exportéry už růst eura překonal únosnou 
hranici, evropští činitelé si zatím nestěžují.  
Zdroj z evropské monetární sféry Reuters tento měsíc řekl, že centrální bankéři nebudou bránit silnému euru, dokud nezačne útočit na hranici 1,30 dolaru.  
Mnozí analytici však varují, že pokud překotný růst evropské měny zůstane bez odpovědi, důsledky mohou být pro eurozónu až 
příliš bolestné.  
"Hrozba, že euro přestřelí, je v současné době nejvážnějším problémem eurozóny," soudí Daniel Gros, ředitel bruselského Centra evropských politických studií.

Autor: Swaha Pattanaik, Přeložil: Jak Korselt
Zdroj: Reuters 28.5.2003