Chodba a schodiště: Schodiště - otevřená kapitola (4.díl)

Od hluku ke klidu, od společnosti k samotě a koneckonců, chcete-li, od jídla a pití k myšlenkám a odpočinku. To vše jsou významy, které nemusíme v běžných životních situacích prožívat či vůbec vnímat, avšak existují zcela nepochybně a autonomně. Jejich vědomé či nevědomé popření vede pak často k deformacím rodinného života, jehož je prostředí rodinného domu scénou.

Před časem jsem mluvil s technikem firmy, která se zabývá montáží trezorů v rodinných domech. Přes 90 % zákazníků si přeje instalovat trezor na rodinné cennosti v podkrovní ložnici. Snad se právě tady projevuje i onen odvěký lidský atavismus, spojující vyšší podlaží s větší bezpečností. Vždyť pomineme-li sibiřské bajky, podle kterých se hladem šílení vlci dostávají do domku nejsnáze prohrabáním skrz šindelovou střechu, je opravdu vrchní patro domu posledním útočištěm. Středověký donjon nebo hradní věž jsou toho přesvědčivým důkazem. Stoupat po schodišti tedy znamená i uspokojovat svou potřebu bezpečí.

Vedle střechy je schodiště v domě dalším článkem, jehož atributem je šikmost; kompozičně vždy znamená ojedinělou výzvu: i střechu lze zploštit a vnést ji do systému vodorovných a svislých prvků, nikoli však schodiště. Ve své knize O architektuře píše Otakar Novotný: "Šikmost těchto článků je podstatný a technicky i výtvarně nesnadný činitel, kterého se však dá využít k překvapivým a strukturálně velmi zajímavým účinkům." Kompozičně přináší schodiště dosti neorganický střet s jinými prostory; jeho prostor je totiž vždy dvakrát vyšší a "nápadnější" než prostory sousední. Ve schodišťové hale se přirozeně sčítá výška dolního a vrchního podlaží - a jako protiklad tu stojí drobné měřítko jednotlivého schodišťového stupně. "Četná násilná řešení," píše O. Novotný, "například odpočívadla vnikající do oken, nesnáze osvětlovací a rozpaky při spoutání různorodého materiálu - stupňů, zábradlí, pilířů, podhledů, ramen atd. - dokazují, že je tu ještě mnoho co říci."

Připraveno ve spolupráci s časopisem