Příspěvek Česka poputuje z takzvaného Evropského mechanismu finanční stability (EFSM) stejně jako dalších 26 miliard eur. Češi by svůj příspěvek zaplatili jen v případě, že by Portugalci nedostáli svým závazkům a úvěry nesplatili. Stejná částka jako z EFSM poputuje do Lisabonu i ze současného záchranného fondu eurozóny (EFSF) a z Mezinárodního měnového fondu.
Mezinárodní společenství tak použilo úplně stejný model jako u pomoci Irsku, kde finanční záchranu rovněž dělilo na třetiny mezi EFSM, EFSF a MMF. Podobný jako v případě Irska by měl být i úrok ze záchranného fondu eurozóny, který se bude podle eurokomisaře pro hospodářské a měnové záležitosti Olliho Rehna pohybovat mezi 5,5 až 6,0 procenty. U EFSM i MMF je úroková sazba o něco nižší.
S finanční pomocí pro Portugalsko bude nejspíš souhlasit i Finsko, které se před časem zdráhalo. Poslední parlamentní volby totiž přinesly obrovský vzestup Pravých Finů, kteří pomoc jihoevropské zemi ve volební kampani odmítali. Tehdy však ještě bylo pravděpodobné, že Praví Finové budou mít své zástupce v koaliční vládě, tato možnost ale s největší pravděpodobností padla.
Daleko problematičtější debata, která je na pořadu dne ještě před Portugalskem, tak ministry financí čeká v případě Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), který by měl po roce 2013 nahradit současný záchranný fond eurozóny. Šéfové státních pokladen by měli poprvé dostat podrobný popis detailů fungování ESM. Členským státům eurozóny ovšem zbývá ještě několik problémů dořešit, existují navíc země, kde nástupce záchranného fondu nemá bezvýhradnou podporu. Problémy s jeho přijímáním lze čekat v Německu či na Slovensku.
Na závěr jednání ministři budou řešit i situaci v Řecku, které se opět přiblížilo na dohled bankrotu. Evropská unie uvažuje, že Řekům půjčí další peníze, přestože eurozóna Řecku již loni přislíbila úvěry ve výši 110 miliard korun. Atény ale podmínky původní finanční pomoci neplní a stav jejich veřejných financí se nadále rychle zhoršuje.
Podle komentátora deníku Financial Times Martina Wolfa neexistuje prakticky jiná možnost než bankrot Řecka a seškrtání jeho závazků, takzvaná restrukturalizace dluhu. Celkový dluh země se v současnosti stále více blíží hranici 200 procent HDP. Aby Řekové dostali svůj dluh pod povolenou hranici 60 procent HDP do roku 2040, museli by podle Wolfa každý rok vykazovat rozpočtový přebytek šest procent HDP při čtyřprocentním růstu HDP. Takový scénář je neuskutečnitelný i kvůli tomu, že by ho muselo doprovázet další razantní zvýšení daní a seškrtání státní podpory, což by pro tamní obyvatele nejspíš nebylo přijatelné.