Řecko potřebuje další pomoc aneb Jak se z dočasné pomoci stává permanentní

Dění v Evropě je v poslední době vše, jenom ne nezajímavé. Pár týdnu poté, co bylo rozhodnuto o pomoci Portugalsku, totiž leží na stole požadavek další finanční pomoci – tentokrát znovu pro Řecko. Řecko bude v příštím roce od Evropy potřebovat kolem 25 až 30 miliard euro nad rámec původně schválené pomoci. Záchranný plán EU a MMF totiž počítal s tím, že budou již v průběhu roku 2012 řecké finance natolik zkonsolidované, že si tamní vláda bude schopna část finančních prostředků vypůjčit znova na kapitálovém trhu. Realita však ukazuje, že měli politici v roce 2010 až příliš divokou fantazii a že bylo přání opět spíše otcem myšlenky. Pokud by si totiž Řecko chtělo půjčit dnes, jen za desetileté dluhopisy by muselo nabídnout výnos ve výši 15 %, zatímco v případě dvouletých splatností, které jsou ohroženy případnou restrukturalizací dluhu více, by muselo nabídnout dokonce 25 %.

Kdy tedy Řecko pomoc obdrží?

To zatím není jisté. Politici na obou stranách zatím mlží a vyčkávají, jak dopadne inspekce zástupců EU a MMF, kteří tento týden přijedou do Atén zkontrolovat, jak Řecko pokročilo v reformní snaze. Již nyní je ale jisté, že Evropa Řecku nakonec tuto pomoc bude muset poskytnout, jelikož neexistuje žádná jiná realistická cesta, jak by se k nim řecká vláda mohla dostat. Trh je Řecku za rozumný úrok nepůjčí a Řecko samotné je nedokáže získat z vlastních zdrojů. Pro představu, oněch 25 – 30 miliard euro je částka, která se rovná přibližně polovině rozpočtových příjmů řeckého státu za rok 2010.  

Řecko ale není zdaleka jediným problémem, který Evropa má. Jeho situace může sloužit jako velmi dobrý příklad toho, co by mohlo dříve či později potkat i státy jako je Irsko a nově i Portugalsko. Základní podmínkou toho, aby se tyto země mohly odpoutat od „kapaček“ EU je totiž stabilizace na dluhopisovém trhu a návrat úrokových sazeb na „normálnější úrovně. V případě desetiletých dluhopisů to znamená úrok kolem 5 – 6 procent. Trend posledních měsíců jde však zcela opačným směrem. Výnosy z dluhopisů všech tří „zachráněných“ zemí totiž vytrvale stoupají a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by měly začít klesat. Lepší důkaz, že investoři plánům jednotlivých vlád prostě nevěří, již najít nelze.

Graf: Cena CDS (v bazických bodech) na 5leté dluhopisy vybraných zemí eurozóny

 
Míru nedůvěry vystihuje asi nejlépe obrázek výše, který zachycuje vývoj ceny kreditního swapu (CDS) na dluhopisy Řecka, Irska a Portugalska. Cena tohoto derivátu, který je využíván k zajištění se proti bankrotu emitenta daného dluhopisu, je nyní vyšší, než v loni v květnu, kdy v Evropě vrcholila dluhová krize a kdy dali polici jasně najevo, že se za problémové státy postaví. V uplynulém roce se tak důvěra investorů v tyto země nejenže nezlepšila, ale zaznamenal naopak poměrně rapidní pokles. 

S dočasné pomoci se začíná stávat pomoc trvalá

Situace Řecka jasně ukazuje, jak krátkozraké řešení evropští politici zvolili ve snaze vyhnout se následkům případné restrukturalizace dluhu (bankrotu) některých zemí eurozóny. S dočasné pomoci se začíná stávat pomoc trvalá, kterou bude třeba dále navyšovat. Restrukturalizace proto dříve či později stejně přijde, a to nejpozději v momentě, kdy voličům v zemích, které platí účty, dojde trpělivost. Finální účty a náklady daňových poplatníků ve fiskálně zodpovědnějších zemích eurozóny ale budou daleko větší, než kdyby žádná pomoc nikdy poskytnuta nebyla.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.