Zachrání reforma naše důchody?

Diskuse o reformě veřejných financí a v jejím rámci i o důchodové reformě se vedou již několik let. Zatím však žádná vláda nesebrala odvahu k tomu, aby ji zrealizovala. Jenže první pilíř českého důchodového systému se nezadržitelně řítí do propasti dluhu a pokud se vláda co nejrychleji neodhodlá k reformním krokům, dostane se česká ekonomika do vážné krize. Abstraktní úvahy o tom, že stát nebude mít dostatek prostředků na vyplácení důchodů a sociálních dávek již pomalu, ale jistě, dostávají konkrétní obrysy.

Dlouhodobá neudržitelnost současného důchodového systému je patrná především z toho, že systém trpí stále vyššími schodky, spotřebovává stále více prostředků a přesto není schopen zaručit českým důchodcům slušné důchody. Ale proč tomu tak je? Do značné míry jsou na vině vnější vlivy - demografický vývoj. Vláda má jen velmi omezené možnosti, jak jej bezprostředně ovlivnit. Ale svůj podíl viny nesou i politici, kteří zatím neměli dost odvahy uskutečnit to, co je již dnes nezbytně nutné. Protože proč by měla vláda zavádět radikální dlouhodobou reformu, když bude "u kormidla" jen čtyři roky a většina jejích voličů považuje tyto kroky za nebezpečné? Vždyť bude-li mít štěstí, krize přijde později, už za jiné vlády. Je potřeba se z této krátkozrakosti vymanit a konečně začít jednat.

Vládou předložený návrh důchodové reformy předpokládá tyto změny:

• zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod
• omezení možnosti předčasného odchodu do důchodu
• omezení zápočtu doby studia před 1. lednem 1996
• vyšší odvody OSVČ
• zrušení omezení souběhu důchodu a výdělku
• reforma systému důchodového pojištění na systém NDC (viz dále)

Tato vládou navrhovaná opatření pomohou ušetřit peníze ze státního rozpočtu, ale bohužel nevyřeší dva základní problémy - dluh důchodového účtu a stárnutí obyvatelstva. Nejlepším řešením by bylo převést současný průběžný systém na systém kapitálový. Průběžný systém je totiž založen na tom, že co do něj přiteče z povinných odvodů, to se okamžitě přelévá dál ve formě důchodů. Oproti tomu kapitálový (fondový) systém je založen na tom, že si občané skutečně ukládají prostředky na svůj účet, kde se zhodnocují a po ukončení pracovní aktivity se z nich začne vyplácet důchod. Přechod z průběžného systému na fondový je však velmi finančně náročný.

Vláda proto navrhuje, aby se současný průběžný, dávkově definovaný důchodový systém přeměnil na příspěvkově definovaný systém tzv. NDC (notionally defined contribution). Co to znamená? Ve své podstatě se od toho dnešního příliš neliší. Každý účastník odvádí své příspěvky stejně jako dnes. Stát tyto odvody okamžitě utratí a zaplatí jimi důchody současným důchodcům. Nic se tím neřeší, nic se neinvestuje. Na pomyslných osobních účtech občanů se evidují peníze, které do systému během své ekonomické aktivity odvedli oni sami, jejich zaměstnavatelé, popř. stát. Na konci roku pak každému přijde dopis, ve kterém bude informace o tom, jaký je stav jeho příspěvkového účtu, jak se za poslední rok zhodnotil a na jaký důchod by mu tyto "úspory" stačily, kdyby se rozhodl okamžitě odejít do důchodu. Základní rozdíl je však v tom, že v NDC bude výše důchodu více závislá na tom, kolik občan do důchodového systému odvedl a na počtu let, které by podle statistických výpočtů měl v důchodu strávit (v současné době hraje hlavní roli počet odpracovaných let a výše příjmů). Každý by dostal takový měsíční důchod, kolik činí objem peněz evidovaných na jeho účtu podělený počtem měsíců, které v průměru stráví občan v důchodu. NDC tedy snižuje míru přerozdělování a důchodci dostávají důchod úměrný tomu, co si naspořili. I v NDC však je nutné stanovit minimální věk odchodu do důchodu.
Vláda chce do systému zabudovat garanci minimálního důchodu, který by měl činit 1,2 násobek životního minima, aby tak ochránila nízkopříjmové skupiny. Co však stále není dořešeno je, co s těmi, kteří si na důchod nevydělali, z jakých zdrojů a za jakých podmínek se bude jejich minimální důchod financovat. Systém NDC je velmi lákavý především pro vysokopříjmové skupiny obyvatel. Člověk, který má například dvoj či trojnásobek průměrné mzdy, může potom teoreticky dostávat důchod ve výši 40 až 50 tisíc měsíčně. To jistě vypadá skvěle. Háček je však v tom, že takový důchod zřejmě nikdy nedostane, protože v systému na něj nebude dostatek prostředků. V okamžiku, kdy tento člověk odejde do důchodu, bude mu jeho důchod vyplácen z prostředků, které odvádí ekonomicky aktivní osoby. Jenže těch bude čím dál míň.
Aby nám po čtyřiceti letech spoření něco z našich peněz zbylo, je nutné vyřešit také otázku valorizace účtů. Ve většině zemí, které mají tento systém zaveden, se prostředky zhodnocují o růst cen. Ke stejné valorizaci se přiklání i vládní návrh. Další nevýhodou celého systému je také výrazně větší administrativní náročnost NDC ve srovnání a dnešním dávkově definovaným systémem.

Systém NDC by podle vládního návrhu měl tvořit základní pilíř celého důchodového systému. Jen samotný NDC je však málo. Je nutné jej podpořit dalšími pilíři. Těmi by mělo být dobrovolné připojištění. Nejedná se u nás o nic nového. V současné době funguje 13 penzijních fondů, u kterých je již dnes pojištěno 2,6 milionu účastníků. Dle návrhu by do budoucna zůstal zachován systém státního příspěvku plus daňové zvýhodnění, ale byla by zvýrazněna dlouhodobost. To znamená nikoli jednorázová výplata při dosažení určitého věku, ale aby bylo vypláceno postupně až do dožití. Tento systém je v návrhu doplněn také o komerční životní pojištění podpořené určitým daňovým zvýhodněním. Vláda se také snaží prosadit vytvoření zaměstnaneckých fondů, do kterých by přispívali jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé.

Ať vše nakonec bude tak či onak, v každém případě je jasné, že k reformním krokům dojít musí. Musíme se zkrátka smířit s tím, že reforma bude a také s tím, že do důchodu budeme odcházet později než dnes. Zázračný způsob, jak při současném demografickém vývoji zaručit stejné důchody a zároveň brzký odchod do důchodu, bohužel neexistuje. Pokud lidé budou chtít odejít do důchodu dříve, bude to pro ně nutně znamenat snížený příjem ve stáří. Stejně tak bude muset dojít i k dalším bolestivým změnám. Držme tedy politikům palce, ať zvolí tu správnou cestu.

Zdroj:  Seminář: Penzijní reforma - kolik bude stát důchod?, Euro Forum 19.6.2003
            P.Matějů, O. Schneider, J.Večerník: Proč tak těžko…?, ISEA 2003
            www.duchodovareforma.cz