V centru pozornosti: prodej pojištění

Včera skončilo vnější připomínkové řízení k vládnímu návrhu novely zákona, kterým se mění zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona. Tolik celkový název legislativní normy, který zatřásl celým oborem finančního poradenství. Toto poradenství je totiž ve skutečnosti většinou jen zprostředkováním prodeje, zejména pak pojistných produktů. A právě při prodeji některých z nich (životního pojištění s tzv. spořením, tedy rezervotvorných) se u nás dlouhodobě nedaří zavést pravidla, která by omezila poškozování klientů.

Rezervotvorné životní pojistky

Sama konstrukce těchto produktů není nijak pro klienty vhodná ani výhodná z hlediska nákladovosti, protože zcela běžně nejen nezhodnotí vklady, ale při propočtu na současnou hodnotu je dokonce sníží. Svůj podíl na tom má i vysoká provize, kterou zprostředkovatel za jeho prodej inkasuje na počátku, samozřejmě na úkor klienta. Provize za tyto produkty nejenže tvoří cca 40 až 80 % příjmů zprostředkovatelských společností, ale navíc motivuje prodejce k častým změnám produktů (tzv. přepojišťování), což klienty poškozuje zcela flagrantně.

Jak ochránit klienta

Proto vyvolal zděšení především § 21h: „Výše odměny, kterou pojistitel za sjednanou pojistnou smlouvu o rezervotvorném životním pojištění hradí pojišťovacímu zprostředkovateli, nesmí překročit dvojnásobek sjednaného měsíčního pojistného, nebo ekvivalent jednorázového pojistného za pojistné období, nejvýše však 4000 Kč.“

Takový zásah není ovšem nejen tržně konformní, ale nebyl ani s trhem diskutován. Celá norma navíc není kvalitní legislativně a je dokonce i v rozporu s odborným oddělením samotného ministerstva. Není tedy asi překvapením, že takový návrh novely nikdo nebere vážně. Všeobecné překvapení je na místě, protože jeho určité části nesouhlasí (dokonce jsou v rozporu) s důvodovou zprávou k novele.

Čekat až na Směrnici?

Navíc po loňské reorganizaci na Ministerstvu financí návrh novely zpracovávalo jiné oddělení (ochrany spotřebitele). Překvapení pramení i z toho, že trh předpokládal odložení podstatných úprav až po vydání evropské direktivy IMD, jejíž návrh by měl být do konce roku.
To, že návrh klade důraz na ochranu spotřebitele, je jistě krokem správným směrem, ale právě uvedený paragraf je zařazen natolik nesystémově, že bude těžko použitelný. Navíc by to byl tak tvrdý zásah do produkce (jak pojišťoven, tak zprostředkovatelských sítí), že by to doslova poškodilo celý pojistný trh. Solidnější poradenské firmy sice již zavedly ve svých interních pravidlech omezení nejhorších excesů (výše pojistného, kontrola přepojišťovnání), ale míra poškozování klientů distribucí ŽP je stále neúnosná.

Změny jsou nezbytné

Něco podstatného se tedy změnit musí, jde však o to, aby opatření byla tržně konformní a systémová. Jinak – jsme přece v Česku – se najdou další finty, jak i daný paragraf obejít.

Nesporně je nezbytné konečně vytvořit solidní režim distribuce, jedinou cestou je ale mnohem efektivnější uzákonění jednotného provizního systému, jaký již roky bez problémů funguje v neživotním pojištění. Tedy vyplácet provize bez výjimky pouze z reálně zaplaceného pojistného – průběžným stylem „pay as you go“ (jen s mírnou nelinearitou) – což vyčistí trh a odstraní i většinu problémů.