Šmejkal: Zadlužování neodsuzuji, ale bez pravidel se se zlou potážeme

S Davidem Šmejkalem, ředitelem Poradny při finanční tísni, jsme probírali důvody zadlužování, praktiky finančních institucí na hraně zákona či fungování neziskové poradny.

Dobrý den, pane řediteli, začal bych otázkou snad i filosofickou: Proč se zadlužujeme?
Nejčastěji vstupujeme do dluhů proto, že si chceme užít nějakou věc, aniž bychom na ní měli. Za tuto možnost užívat si s něčím, na co jsme si neušetřili, pak platíme úrok. Přičíst musíme riziko – a) sankcí a úroku z prodlení v případě problémů se splácením, b) propadnutí zástavy či přechodu majetkových práv k nějaké věci při zajištění úvěru poskytovatelem, c) plnění směnečného závazku v případě podpisu směnky, d)  nejistého hledání spravedlnosti ve sporu o výši zaplacených částek před rozhodcem v případě podpisu rozhodčí doložky. Na riziko však málokdo myslí, když se pase pohledem na odraz své hlavy v novém typu plasmy. A co teprve příjezd na oslavu narozenin v nejnovějším nablýskaném bouráku – tomu se přece nedá odolat. Kdo by myslel na to, že smluvní odměna za poskytnutí peněz byla 50 % zapůjčené částky – splatná samozřejmě již při předání peněz a penále 250,- za den (tedy za měsíc 7.500,- za měsíc). Žijeme přece teď, co bude zítra, budeme řešit zítra.

Ať už jsou naše důvody jakékoli, zadlužení je poměrně palčivým problémem mnohých domácností a Poradna při finanční tísni s takovými problémy pomáhá. Jak dlouho v Česku působíte, co se u vás za tu dobu změnilo?
Aby nevznikla mýlka, že snad paušálně odsuzuji zadlužování. Pokud dodržujeme pár pravidel, neměl by se dluh stát našim pánem. Dluhové poradenství poskytujeme od roku 2008. To nám dává dostatek zkušeností k drobnému zevšeobecnění. Na začátku stojí myšlenka, jestli vůbec danou věc skutečně potřebujeme. Jestliže ano, potřebujeme ji hned, nebo si na ní můžeme ušetřit? Pak již jen zbývá se dobře koncentrovat na RPSN (Roční Procentní Sazba Nákladů), případně na další skryté poplatky spojené s úvěrem. Nesmíme zapomenout na náklady rizika – co se stane v případě zaváhání se splátkou, jaké jsou sankce, co nám hrozí v případě nesplácení. Porovnáme několik úvěrových nabídek a možná nám vyjde, že s naší úvěrovou angažovaností a výší příjmů se výběr koncentruje na extrémně rizikové a drahé úvěry. Stojí takový úvěr vůbec za to?

Existuje nějaký typický klient, který vás kontaktuje?
Jedná se o spíše ženu než muže, která se o nás dověděla z internetu nebo z doslechu – od spokojených klientů. Přibližně jedna třetina našich klientů je svobodná a stejná část je rozvedených. Třetina klientů je ve věku mezi 30 – 40 lety, zastoupení klientů ve věkových intervalech se zvyšujícím se věkem pravidelně klesá. Více jak polovina klientů jsou vyučení, další třetina má středoškolské vzdělání. Převažují klienti s podprůměrným čistým příjmem. Mírně se zvýšil poměr klientů ve skupině 10 – 30 tis. Kč na úkor skupiny s nejnižšími příjmy. Skoro 60 % našich klientů má čisté příjmy v intervalu 10 – 20 tis. Kč. Dvě třetiny našich klientů má celkové závazky do 600 tis. Kč, nejvíce (36 %) pak v intervalu od 300 do 600 tis. Kč. Skoro 40 % klientů pociťuje předlužení víc jak dva roky.

Jak se vyvíjí počet lidí, kteří vás kontaktují?
Průměrně máme okolo jednoho tisíce nových klientů za měsíc, z toho zhruba dvě třetiny na telefonním poradenství. Naše pobočky v Praze, Ostravě, Ústí nad Labem a Litvínově vyřizují i emailové a webové dotazy. Provozujeme také pondělní bezplatnou poradenskou linku na čísle 800 722 722. Našim poradenstvím prošlo více jak 33 tisíc klientů od roku 2008, kdy jsme zahájili činnost.

Dokážu si představit, že zatímco určitému procentu dlužníků poradíte tak, že se z nepříjemné situace dostanou bez větší újmy, jiným není pomoci. Jaké je procento těch, pro které už není možné dluhy nějak restrukturalizovat a dostat se vlastními silami z dluhové spirály?
Od roku 2008, kdy vstoupil v účinnost nový insolvenční zákon s institutem oddlužení (osobní bankrot), je právě tento způsob řešení předlužení nejčastější. Restrukturalizace vyžaduje  dostatečnou platební schopnost  a získání důvěry některého z věřitelů, což není vždy snadné. Také podmínky nového úvěru nemusí být lepší, než podmínky úvěrů původních. Souhlas věřitelů je bezpodmínečný při snaze o změnu splátkových kalendářů nebo částečný odklad splátek. Při nezájmu věřitelů lze uvažovat o osobním bankrotu, avšak zákonné podmínky splní jen okolo poloviny až dvou třetin klientů, kteří původně o oddlužení uvažovali. Nejčastěji se jedná o nízký příjem, ale i dluhy z podnikání.

Byť může být členění na „hodné“ banky a „zlé“ nebankovní instituce trochu černobílé, asi s ním budete v podstatě souhlasit. Jaký je poměr těch, kteří mají problémové dluhy u bank a těch zadlužených u nebankovních společností?
Cca 60 % klientů má mezi svými věřiteli jak banky, tak nebankovní společnosti zabývající se spotřebitelským financováním. Na začátku úvěrového života bývá nejčastěji banka, která vede běžný účet. Okolo 20 % klientů pak dluží jenom bankám a stejný podíl dluží jen nebankovním institucím. Nebankovní firmy mohou být z pohledu seriosnosti podobné jako banky, nebo mohou být o hodně dražší nebo o hodně rizikovější z pohledu klienta. Například velice rizikový institut rozhodčí doložky podle výzkumu organizace Člověk v tísni používají všichni nebankovní poskytovatelé kromě společnosti Cofidis a Provident Financial. Posledně jmenovaná společnost patří k nedražším na našem trhu, avšak ke změnám splátkových kalendářů přistupuje flexibilně a aplikuje pravidla prokazování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. To se o mnoha dalších nebankovních poskytovatelích říci nedá.

U půjček od nebankovních společností se bohužel kromě předlužení vyskytují i vyloženě podvodné praktiky. Které jsou nejčastější?
Ze strany klientů se obecně nejenom u nebankovních společností může jednat o trestné činy úvěrového podvodu (nejčastěji zkreslování příjmů, zatajování výdajů a dalších splátek, padělání občanského průkazu), méně častý je trestný čin způsobení úpadku (špatné nakládání s vlastním majetkem), případně trestný čin poškozování věřitele (převody majetku). Z pohledu nebankovních společností se může jednat o lichvu (zneužití nezkušenosti a rozumové slabosti). Na hraně zákonnosti jsou podle mě i rozhodčí doložky, které se dají považovat za nepřiměřené smluvní ujednání. Směnka bez písemného směnečného vyplňovacího prohlášení silně zhoršuje postavení spotřebitele jako smluvní strany.

Na co vše si dávat u podpisu smlouvy pozor, by asi zabralo hodně místa. Kdybyste však měl zmínit nějaké základní pravidlo, jak by znělo?
V případě úvěrů platí zlaté pravidlo: dvakrát měr a jednou rež. Špatný úvěr je horší než žádný úvěr. Může znamenat konečnou nejen pro naše finance, ale i rodinnou a pracovní pohodu.

Pomáháte bezplatně. Z čeho, když to tak řeknu, vlastně žijete?
Našimi donory jsou nejdůležitější banky a stavební spořitelny na českém trhu. Podporuje nás i rakouská nadace Erste Stiftung. Poradenská činnost je plně nezávislá a nestranná, jak veřejně uvádíme v přijatých Obecných standardech neziskového dluhového poradenství.

Troufl byste si odhadnout, jak se bude vyvíjet situace ve „vašem oboru“ v dalších letech?
Předpokládám, že budeme mít klientů stále dost. Snažíme se působit i preventivně, jezdíme na přednášky a semináře do různých organizací i škol.

Děkuji za rozhovor,
Tomáš Skolek, Finance.cz