Kolik problémů skrývá státní maturita?

Státní maturity jsou za námi, tedy alespoň letošní první kolo. Ministr Dobeš i přes četné výhrady a kritiku zhodnotil jejich průběh jako vydařený. Zároveň přiznal určité chyby, na kterých slíbil pro příště zapracovat. Pojdme si přiblížit nejproblematičtější aspekty státní maturity, které jsou hojně kritizovány.

Finanční a byrokratické zatížení škol

„Jestliže po technické stránce vše proběhlo na školách relativně bez problémů, pak to bylo jen díky vyššímu pracovnímu nasazení všech zaměstnanců a na úkor jiné práce,“ píše na stránkách www.maturantiproti.cz učitelka Hana Kašparová z Kolína.

Spuštění státních maturit přeneslo na školy ohromnou finanční a pracovní zátěž nad rámec běžných povinností. Ministr Dobeš sice před časem slíbil školám přidat na maturity další peníze, aby navýšené náklady nemusely dotovat ze svého rozpočtu, nebo rozpočtů krajů, ale na veškeré materiály spojené s maturitami a přesčasy učitelů to bude zcela jistě pořád málo. Maturity jsou navíc stále teprve v polovině, na podzim přijde druhé kolo a opravné a náhradní termíny. A s nimi i další výdaje.

Z hlediska finanacování tedy celý projekt působí nezvládnutě. V budoucnu je sice slíbený přechod na elektronické maturity, který by měl podle ministra Dobeše měly zatížení učitelů a náklady snížit, ale po špatných zkušenostech s jinými obřími veřejnými zakázkami (například sedmimiliardový a v mnoha ohledech podezřelý projekt Internet do škol) se dá téměř s jistotou tvrdit, že na sebe další problémy nenechají ani v této věci dlouho čekat.

Nedostatečný čas na přípravu

Ve školském zákoně se říká: „Rozsah vědomostí a dovedností, které mohou být ověřovány zkouškami společné části maturitní zkoušky, stanoví ministerstvo v katalozích požadavků zkoušek společné části maturitní zkoušky (dále jen „katalog“) pro příslušný zkušební předmět a úroveň obtížnosti zkoušky. Katalogy ministerstvo zveřejní vždy nejpozději 24 měsíců před termínem konání zkoušek způsobem umožňujícím dálkový přístup.“

Katalogy k letošním státním maturitám byly proto zveřejněny na jaře 2008. Není to pro učitele a studenty, kteří mají přípravu na maturity rozvrženou do čtyř až osmi let, příliš málo času?

Státní maturity neberou v potaz rozdíly mezi různými typy škol

Studenti na odborných školách a učilištích mívají specializované předměty a povinnou praxi, které jsou pro ně prioritní. Nyní si proto často stěžují, že obsah státních maturit toto nebere v potaz a oni nemusejí mít na přípravu na oboje dost času. Obzvlášť pokud se o požadavcích na první státní maturity mohli dozvědět nejdříve na přelomu druhého a třetího ročníku. Zatímco pro studenty gymnázií mohou být státní maturity v lehčí i těžší verzi poměrně snadné, pro žáky učilišť mohou být velkým problémem. Logicky se dá vyvodit, že nejvíc neúspěšných maturantů bude právě na těchto školách.

Zveřejňovat žebříčky škol - ano či ne?

Toto je poměrně rozporuplná otázka. Na jednu stranu je pochopitelné, že by rodiče hledající školu pro své dítě mohli chtít vědět která škola dopadla dobře a která špatně. Stejně tak orgány kraje, pod které školy spadají. Na druhou stranu by takové žebříčky mohly způsobit i mnoho problémů a být částečně mystifikující

Pokud například v žebříčku výsledků maturit propadne odborná škola anebo účiliště, na kterém se učí kuchaři anebo automechanici, tak to snad u žáků něco řekne o úrovni všeobecných znalostí nebo schopnosti určitého logického uvažování. Znamená to ale, že škola studenta, který propadne z jednotně nastavené zkoušky z českého jazyka či angličtiny, nenaučila dobře vařit, nebo správně opravit motor? V tomto ohledu je tvrzení ministra Dobeše, který by měl z výsledků předevšim utajené varovné prsty pro samotné školy, docela pochopitelné.

Dalším důvodem proč žebříčky nezveřejňovat je to, že by se školy, které by si rády zakládaly na své prestiži (a to obzvlášť školy soukromé, které žijí ze školného svých studentů) mohly pokoušet žebříčky zmanipulovat a studentům maturity ulehčovat. Způsoby jak to udělat existují, je jich mnoho, a i přes snahu ministerstva jim zamezit budou existovat i nadále. S čímž souvísí ostatně i následující bod.

Získaná data nebudou objektivní

Jedním z hlavních cílů státních maturit je získat měřitelné výsledky a srovnání škol či ročníků a snažit se sesbírat objektivní čísla a výsledky znalostí studentů. Když pomineme jak průkazné informace o znalostech mohou či nemohou jít z této podoby maturit získat – i přes snahu maturity unifikovat a měřit všem stejně stále existuje lidský faktor. Hodnocení v ústní části maturit, nebo například u slohových prací může být velmi subjektivní záležitostí. Písemný test se dá jednotně vyhodnotit snadno, u ústních zkoušek ale může docházet k velké variabilitě na základě osobností a nálady zkoušejících. I jeden student tak může u různých komisí dopadnout různě a objektivity v této části maturit půjde dosáhnout jen těžko.

Nejasná odpovědnost za průběh maturit na školách

Ministerstvo školství by rádo práci maturitního komisaře v zákoně označilo za úkon v obecném zájmu a odpovědnost za provedení státních maturit by přenechalo právě školám. Respektive ředitelům škol, kteří podle §80 školského zákona odpovídají za zajištění podmínek pro řádný průběh maturitní zkoušky. Ředitelé také mají za úkol sehnat na škole maturitní komisaře, které CERMAT posléze vyškolí a formou výměn pak pošle na jiné školy.

Někteří maturitní komisaři z řad učitelů se ale začali bouřit, protože s nimi byly na provedení práce uzavírány smlouvy podle občanského zákoníku. Mezi Centrem pro zjišťování výsledků vzdělávání a učiteli tak vzniká občanskoprávní a nikoliv pracovněprávní vztah, takže komisaři nejsou chránění za případné škody.

Školy a komisaři se tedy dostávají do situace, kdy mohou nést následky za chyby způsobené někým jiným - například pokud CERMAT nedodá včas dostatečný počet testů, nebo pokud vznikne jiná podobná chyba, kterou oni sami nebudou moct ovlivnit. Mnozí vybraní komisaři proto podepisovali stížnosti, nebo se odmítali funkce zhostit. Ředitel CERMATu Pavel Zelený nicméně označil tyto problémy za okrajové.

Špatně nastavené termíny

Studenti maturující v řádném termínu se dozví až příliš pozdě, zda zkoušku udělali a mohou mít problémy s nástupem na vysokou školu. Pokud získají maturitní vysvědčení 20. června a vysoká škola si klade jako podmínku nástupu ke studiu odevzdání vysvědčení dříve, má student problém a hrozí mu, že ztratí zbytečně rok. Někde se dokonce mohou termíny státních maturit s přijímacími zkouškami na vysokou školu vzájemně překrývat.

Někteří učitelé si stěžují i na podzimní kolo státních maturit, kdy se budou namísto přípravy osnov a učení muset nadále zabývat maturanty, kterých bude v opravném a náhradním kole velké množství.

Špatná informovanost studentů i učitelů a nezvládnuté zázemí

Podle některých studentů i učitelů letos panoval v požadavcích na státní maturitu, ve studijních materiálech a v hodnocení některých zkoušek chaos.

„Z matematiky student ani vyškolený maturitní komisař nevěděl, co je to kalkulátor bez grafického režimu (dokonce student musel poučit maturitního komisaře, který prošel školením, jaký typ kalkulátoru je povolen a že z matematiky není ústní zkouška, tyto dvě zásadní věci nevěděl),“ píše na webu maturantiproti.cz Jan Rýdel z Vyškova.

Další maturant pak tamtéž píše: „Letos jsem maturoval v řádném termínu a ke všem písemným zkouškám jsem se přes ústní zkoušky prokousal. Avšak u slohové práce z českého jazyka zhruba v půli časového limitu přišel do třídy náš „úžasný“ zástupce a prohlásil: „Kdo bude mít více než 250 slov nebo jeden a půl listu A4, automaticky škrtáme a neopravujeme.“ Takže asi tušíte reakci všech našich studentů, kteří byli tak v polovině své slohové práce a měli něco okolo 300 slov. Nastalo vyškrtávání všech méně podstatných vět a slov, takové ukrajování textu. Což asi u většiny vedlo k tomu, že slohová práce ztratila smysl a návaznost, kterou jsme si v přípravném čase důkladně promýšleli. A po skončení slohové práce vyjdeme z učebny a zástupce nám s úsměvem na tváři oznamuje: „Teď jsem volal na CERMAT, je jedno, jak dlouhé to budete mít.“ Tohle mi jako seriózní chování nepříjde...“

Některé informace učitelé i studenti dostávali až na poslední chvíli. Nebyly přesné, nebo se průběžně měnily a všichni se změny nedozvěděli včas.

Obsah testů

Kritika obsahu testů se týká jednak nejednoznačností a sporné kvality některých otázek, a jednak toho, že by současná podoba státních maturit mohla snížit kvalitu výuky. Na odborných školách by pak kvůli přípravě na státní maturitu studenti trávili zbytečně mnoho častu například přípravou na povinnou maturitu z matematiky, kterou by ministr Dobeš rád v budoucnu prosadil, takže by neměli tolik času na specializované předměty. Pro některá gymnázia, která mohou mít naopak laťku posazenou výš, mohou být testy naopak testy příliš snadné. Studenti těchto gymnázií pak nebudou tolik motivováni se učit, protože budou vědět, že i s menším množstvím znalostí státní maturitu udělají.

Ředitel CERMATu Pavel Zelený chce testy podrobit dalším odborným kritikám a analýzám – které ovšem nehodlá zveřejnit.

Vysoké náklady

Od roku 1998 stála příprava státních maturit 680 milionů korun. Otázkou ale je, kolik maturity ještě letos budou stát ministerstvo školství, CERMAT, kraje, ale i samotné školy. Odhady různých stran se totiž dost výrazně liší.

Ministr Dobeš 13. června slíbil poslat školám na dodatečné náklady spojené se státními maturitami 12 milionů korun, kraje ale celkové náklady škol vyčíslily na 44,5 milionů. Podle předsedy Asociace krajů Michala Haška navíc ministerstvo dalo školám pouze 9,7 milionů, potřeba je tedy ještě zhruba 35 milionů. Na podzim školy navíc čeká ještě druhé kolo (opravné a náhradní termíny), které budou školy stát další peníze.

V budoucnu pak přijdou ještě další náklady spojené s přechodem na elektronickou podobu maturit. Povede se tuto veřejnou zakázku dostatečně zabezpečit, aby proběhla v pořádku? Pokud ano, šlo by na české poměry o malý zázrak.

Kritici státních maturit tvrdí, že se jedná o předraženou cestu jak měřit výkonnost škol a studentů. Z hlediska poměru cena / výsledek se podle nich jedná o neefektivní způsob měření znalostí studentů a kvality škol a k těmto datům by se šlo dostat i jinak a výrazně levněji.

Článek vyšel původně na serveru Studenstskéfinance.cz