Podlahové vytápění

Nejen z tohoto důvodu jsou za takřka ideální způsob zajištění tepelné pohody považovány velkoplošné topné systémy, zejména nejrozšířenější z nich - rozvody pod podlahou. Současný trh nabízí několik konstrukčně odlišných řešení. V podstatě se můžeme rozhodovat mezi vytápěním teplovodním a elektrickým, u teplovodního si navíc vybrat mezi mokrým či suchým způsobem instalace, u elektrického zase mezi vytápěním akumulačním nebo přímým. Do jisté míry ale naši volbu ovlivní skutečnost, zda stavíme nový dům nebo pouze rekonstruujeme otopnou soustavu ve starším objektu.

Teplovodní rozvody dnes ponejvíce využívají plastových trubek s protikyslíkovou bariérou. Ta brání pronikání vzdušného kyslíku a následné tvorbě rzi a usazenin na jejich vnitřních stěnách, což prodlužuje životnost celé topné soustavy. Trubkové rozvody se kladou ve spirále nebo meandru do vrstvy betonu nad tepelně odizolovaný základ. Voda, která v nich proudí, má ovšem nižší teplotu, než na jakou jsme zvyklí u klasických radiátorů. Rozvody lze napojit na stávající systém s jakýmkoli kotlem a vytápět tak celý dům. Jelikož se ale jedná o nízkoteplotní soustavu, je pro ni nejvhodnější spojení s tepelným čerpadlem, případně slunečními kolektory.

Dům lze samozřejmě vytápět i kombinovaným způsobem - část pomocí radiátorů, část podlahovými rozvody. Dnešní technika se už obejde bez výměníku, dokáže oba rozdílné teplotní režimy napojit na jeden rozdělovač a pomocí speciální regulace pracovat s jedinou teplotou topné vody - většinou jsou tyto systémy navrhovány na teplotní spád 70/55°, zatímco u konvenčního podlahového vytápění je to obvykle 40/30°.

Betonový záliv spolu s několikacentimetrovou vrstvou nezbytné tepelné izolace a vlastní krytinou (většinou keramickou nebo kamennou dlažbou) však navýší celkovou skladbu podlahy o 10 i více cm. Při rekonstrukcích to může být problém, a to jak z hlediska nedostatečné světlé výšky místností, tak i statické únosnosti stropů. Někdy si lze pomoci cestou instalace nasucho, kdy jsou trubky vedeny v systémové polystyrenové desce, která plní současně všechny izolační funkce. Betonovou mazaninu zde mohou nahradit sádrovláknité či sádrokartonové desky v podobě suché podlahy. Vzhledem k nízké hmotnosti celé skladby lze pak rozvody podlahového topení pokládat třeba i nad trámové stropy.

Elektrické systémy pracují buď na principu akumulačních kamen, nebo přímo. V prvním případě jde o plně akumulační nebo poloakumulační soustavu; teplo akumulované do podlahy v době nízkého tarifu je pak postupně uvolňováno do místnosti. Ovšem výška podlahy se také zvýší, neboť stejně jako teplovodní trubky jsou i termokabely zalévány do betonu.
Přímé vytápění představují takzvané tenkovrstvé topné systémy - jen několik milimetrů silné odporové kabely, kladené buď volně, nebo v meandrech vetkané do rohože ze skelných vláken. Obejdou se bez betonu, pokládají se do flexibilního tmelu mezi odizolovaný pevný podklad a podlahovou krytinu (nejlépe opět dlažbu). Vcelku bezproblémově je lze montovat i do starších objektů, neboť nedochází k nadměrnému zatížení stropů ani se nijak neomezuje světlá výška místností - podlaha se v celkové skladbě včetně dlažby a tmelu zvýší maximálně o 2 cm.

Tenkovrstvé systémy, vyráběné v jednožílovém nebo dvoužílovém provedení, se zpravidla využívají jen pro přitápění v přechodných obdobích (temperování například v koupelnách), přičemž v hlavní roli vystupuje jiné topidlo (radiátory, teplovzdušný krb apod.).

Volné kabely se při pokládce mohou vytvarovat do potřebné topné smyčky - lze si tak poměrně snadno poradit i v komplikovanějších půdorysných situacích nebo v případech, kdy je například v koupelně třeba vyhnout se vaně, nábytku s uzavřeným soklem či jiným předmětům s velkým tepelným odporem, pod nimiž rozvody nesmějí probíhat. S rohožemi, které se nemohou zkracovat, to v podobných podmínkách může být někdy problém.

Topné rohože jsou proti volným kabelům dražší. Dodávají se v podobě různě dlouhých, zpravidla 50 cm širokých pásů a liší se výkonem. Některé typy jsou samolepicí. Včetně regulace a všech dalších potřebných prvků se dají koupit přímo v sadách pro potřebnou podlahovou výměru. Snadno a rychle se instalují, není problémem položit je i svépomocně (v baleních jsou podrobné návody), ale co se ušetří za práci odborné firmy, to spolkne vyšší DPH, navíc zapojení musí tak jako tak provést kvalifikovaný elektrikář.
(ch)

Připraveno ve spolupráci s časopisem