Němečtí euroskeptici kvůli pomoci eurozóně žalují svou zemi

Záchrana eurozóny začala loni v květnu, kdy o pomoc požádalo Řecko. To si dohodlo záchranný úvěr ve výši 110 miliard eur (asi 2,7 bilionu Kč), na který se složí země eurozóny a Mezinárodní měnový fond. Od té doby už o pomoc požádalo také Irsko a Portugalsko, Řecko se nedávno dohodlo ještě na druhém záchranném úvěru, neboť ten první nestačí.

Pokud by evropský soud námitky stěžovatelů uznal, Německo by zřejmě ztratilo zásadní vliv na řešení dluhové krize eurozóny. Z peněz, které eurozóna vynakládá na záchranu svých zadlužených členů, Německo platí více než čtvrtinu. Německá vláda tvrdí, že její kroky nejsou v rozporu s žádným zákonem. Podle právních expertů stěžovatelé nemají velkou šanci se svými požadavky před evropským soudem uspět.

Soud řeší tři žaloby, které podala skupina šesti vlivných euroskeptiků. Pět z nich jsou akademici, jeden zákonodárce. Markus Kerber, což je jeden z akademiků, inicioval právní kroky proti německému nejvyššímu soudu kvůli tomu, že v Německu podle Kerberových slov dochází k "znehodnocení práv" na národní i evropské úrovni.

Kerber se ohradil proti tomu, že původní skupině 55 stěžovatelů nebylo dovoleno zúčastnit se hlavního líčení. Německý soud prý porušil práva zaručená Evropskou konvencí lidských práv. Především právo na spravedlivý proces a právo na ochranu majetku.

Evropský soud, na který se euroskeptici obrátili, má široké pravomoci. Členským zemím eurozóny může přikázat, aby se řídily jeho usnesením, k čemuž má více nástrojů. Může si v jednotlivých zemích vynutit změnu zákonů a vyměřit finanční sankce. Forma sankcí se určuje podle povahy případu či konkrétního verdiktu.

Němci od samého začátku nesou záchranu eurozóny s velkou nelibostí, a to hlavně kvůli tomu, že pomoc zadluženým zemím platí hlavně oni. Odpor vůči pomoci ostatním zemím eurozóny v Německu narůstá úměrně s tím, jak se objevují nové případy zadlužených zemí a jak přicházejí statistická data, která ukazují na útlum německé ekonomiky.