…jedno mají rodiče jisté: Vzdělání je zdarma. Není to tak pravda zcela (školní pomůcky, školní výlety, lyžařské kurzy a různé další zájmové kroužky stojí spoustu peněz), ale samotné vzdělávání zdarma od 1.třídy základní školy až po konec 3.ročníku postgraduálního studia (nejvyšší možné dosažitelné vzdělání statutem studenta nebo žáka) je.
Proč tedy platit za soukromé školy? Co nám můžou nabídnout více, než školy soukromé, nebo veřejné? Většina soukromých škol se chlubí následujícími výhodami oproti školám klasickým:
1. nižší počet žáků ve třídě, obvykle 10 - 15
2. rodinné prostředí školy
3. volný vstup rodičů do výuky
4. rozšířená výuka jazyků od 1.třídy
5. školy v přírodě, sportovní kurzy, lyžařské výcviky, zájezdy k moři apod.
6. školní doprava, někdy i družina pro všechny žáky
Nejpodstatnější je ale to, že na soukromé, státní i kterékoliv jiné škole musí dítě dostat kvantitativně stejné množství informací. Není možné, aby děti na soukromé škole si jen hrály v příjemném prostředí v malém kolektivu a proti nim byli žáčci klasické ZŠ sedící po dvou v lavici a píšící do písanek od rána celé dopoledne! Rozdíl ve znalostech by pak byl propastný. To samozřejmě není možné a tak i soukromé ZŠ musí být akreditovány ministerstvem a musí učit podle schválených osnov.
Protože některé z výše uvedených bodů splňují i klasické ZŠ, není mezi školami až takový rozdíl jak by se mohlo na první pohled zdát. A tak kromě rozdílného prostředí, kde v klasické škole děti obvykle sedí ve známých lavicích po dvou, lavice jsou ve třech řadách za sebou a v předu před nimi stojí paní učitelka a naproti tomu je nová, veselá barevná učebna pro menší počet žáčků, plná pomůcek, hudebních nástrojů, obrázků, sedící paní učitelka a kolem ní hlouček dětí, je tím největším rozdílem cena.
Ceny soukromých základních škol se pohybují od 6 do přibližně 15.000 korun ročně. V ceně jsou však někdy zahrnuty i zájmové kroužky, nadstandardní učební pomůcky, denní svozy a rozvozy žáků, logopedická, rehabilitační či individuální péče apod. Školné se platí buď měsíčně nebo ve dvou splátkách na začátku a v polovině školního roku.
Z uvedeného článku by rodičům mohl vyplynout jednoduchý závěr: Není třeba se obávat umístit své dítko do soukromé školičky, ale stejně tak se nemusí bát svěřit ho do stejné, do jaké chodili oni sami před lety.