Bohatí občané, chudý stát: Je to model i pro ostatní?
Navzdory vysokému státnímu dluhu si pr
ůměrný Belgičan nežije špatně. Komu dnes patří Belgie a jakou má budoucnost? Jde o model nebo špatný příklad? Tuto otázku si klade řada tamních ekonomů. Mnozí hned dodávají, že v 90. letech se Francouzi a Nizozemci zmocnili nejlukrativnějších podniků, přičemž tato tendence přechodu belgických společností do cizích rukou dále pokračuje.Snaha o pevné zakotve
ní zahraničního kapitálu v Belgii se objevila především s počátkem integrace Evropy, v dalších desetiletích nabírala stále vyšší obrátky. V roce 1988 se pod kontrolu francouzské finanční skupiny dostal největší bankovní dům Société Générale de Belgique, o němž se tradovalo, že vlastní třetinu království. Po roce 1997 pak během dvou let zahraniční zájemci vykoupili pět z největších belgických společností, a "rodinné stříbro", Société Générale, dnes plně kontroluje francouzská skupina Suez-Lyonnaise.Průměrný Belgičan si ale nežije vůbec špatně, i když je stále vlámská část výrazně bohatší než valonská. Největší problém představuje státní dluh, který aktuálně činí cca miliardy eur. Napřesrok by se měl snížit, stále však bude nejvyšší ze všech států EU.
Jde o
důsledek postupu státních orgánů koncem 70. let a jejich pokusů řešit spory mezi Vlámy a Valony. Vlády tehdy "vykupovaly" smír mezi oběma komunitami plýtváním veřejnými prostředky na projekty, jež by uspokojily politické ambice obou regionů. Ovšem dluh je důsledkem výpůjček především na vnitřním finančním trhu. S nadsázkou se dá tvrdit, že Belgičané jsou bohatí, belgický stát však chudý. Paradoxně lze dodat, že státní dluh je do značné míry pojícím tmelem mezi oběma částmi země, protože při eventuálním rozdělení státu by bylo nemožné ho rozdělit na jednotlivé regiony.Zdroj: HN z 13. 12. 1999