Přichází bankovní očistec

Před třemi lety totiž americká investiční banka Lehman Brothers požádala o ochranu před věřiteli (= největší bankrot v americké historii) a spustila tak sérii událostí, jejichž dosah a rozsah si do té doby nikdo nedokázal představit. Základem této série událostí, která dostala název „finanční krize“ bylo to, že mezibankovní trhy v podstatě zamrzly.

Páka je děsivý nástroj

Asi každý ještě neví, co je to finanční páka (leverage). Ta udává, v jaké míře se využívá financování dluhovým kapitálem a v podstatě jde o poměr celkových aktiv k vlastnímu jmění. Asi tak: když máte 1000 korun, můžete je „vrazit“ do obchodu (sázky), že nějaká akcie nebo měna stoupne o procento (třeba do týdne). Když „vyhrajete“, dostanete nějaký tržní výnos, ale když prohrajete, tisícovka je fuč, celá a nenávratně. To je jen příklad, obecně se tomu říká obchod na margin (tedy na dluh) a ve světě financí je běžný. Právě vysoká finanční páka přivedla Lehman Brothers na finanční hřbitov, když se na finančních trzích zhoršily podmínky. Poměr držených aktiv vůči vlastnímu kapitálu totiž přesáhl 30:1, což znamená, že pokles hodnoty těchto aktiv v řádu 3,33 % by vymazal veškerou účetní hodnotu banky.

Jak a koho zachraňovat

V dobné situaci se ocitly další banky – nejen v USA, ale státy je zachránily, když jim půjčily. V USA byl spuštěn program TARP, kde se půjčovalo za 10% úrok a na zástavu akciových podílů (peníze banky již dávno vrátily, tedy kromě těch státních hypotečních úřadů). V hloupější Evropě zachraňovaly své banky jednotlivé státy a dosud se s tím potýkají – včetně KBC a Erste. Navíc však není všem dnům konec, jak se ukazuje v belgické bance Dexia. Tu se po krachu v roce 2008 podařilo za pomoci vlád Belgie a Francie jaksi „zachránit“ (jejich daňoví poplatníci do ní „napumpovali“ 6,4 miliardy eur), ale přesto je na tom dnes ještě hůř – páka prý dosahuje zoufalého poměru 60:1.

Co s tím? Bankrot je přece normální, správný a spravedlivý nástroj, anebo zas zvítězí socialismus? Proč mají daňoví poplatníci utápět miliardy v nesmyslech?

Evropské neshody

A tady se dostáváme ke konfliktu Německa s Francií, kterou řešili jejich nejvyšší v Berlíně o víkendu. Spory jsou o využití posíleného Evropského fondu finanční stability (EFSF). Zatímco Paříž si přeje, aby fond mohl neomezeně nakupovat dluhopisy zemí eurozóny v potížích, jako je například Řecko, Berlín chce zavést určitá omezení. Obě země se neshodují ani v otázce, jakým způsobem by se fond měl použít na pomoc ohrožených bank. Francie by chtěla EFSF využít na rekapitalizaci bank, podle Německa by ale banky měly nejdříve sáhnout do vlastních kapes: „Přístup k financím z ESFF povolen pouze za jasných podmínek“, zdůraznila kancléřka Merkelová. Agentura Reuters s odvoláním na zdroj obeznámený se záležitostí navíc doplnila, že Paříž by si přála využít finance EFSF na rekapitalizaci svých vlastních bank, které ohrožuje dluhová krize.

Je kam „utéct“?

Jo a víte, že největší německá veřejně obchodovatelná společnost Siemens před měsícem stáhla 500 mil. eur ze svého účtu u Société Générale a zaparkovala je bezpečně u Evropské centrální banky? Firmy řadě zemí eurozońy připravují krizové scénáře nejen na případy krachů bank, ale dokonce i na několik variant rozpadu měnové unie.

Varuje i Mezinárodní měnový fond nejen před nedostatečnou kapitalizací bank v eurozóně, ale má obavy i z negativních dopadů dluhové krize eurozóny na východní Evropu. Šéf MMF pro Evropu Antonio Borges tak vyzval východoevropské země k rázným opatřením, která by je před těmito dopady ochránila. Zejména před odlivem kapitálu zčásti připisovaného tomu, že západní banky stahují finanční prostředky ze svých poboček ve východní Evropě.