Eurozóna učinila pokrok v řešení krize, reakce jsou ale rozpačité

Jednání v Bruselu se zaměřila na tři hlavní okruhy: snížení řeckého dluhu, posílení efektivity Evropského fondu finanční stability (EFSF) a rekapitalizaci největších evropských bank. Největší boj se svedl o první dva okruhy. Členové eurozóny totiž dali před summitem najevo, že už nejsou ochotni zvyšovat ani objem fondu, ani garance. Jedinou možností tak bylo dohodnout konstrukci takzvaného pákového efektu, který bude schopen potřebnou efektivitu fondu zajistit.

S velkým napětím se očekával postoj bank, které eurozóna žádala, aby dobrovolně přistoupily na to, že už neuvidí polovinu investice do řeckých státních dluhopisů. Eurozóna sice chtěla, aby soukromí investoři, což jsou hlavně banky, odepsali až 60 procent řeckého dluhu, to se ale politikům prosadit nepodařilo. Kdyby na banky ještě víc zatlačili, hrozilo by, že se nedohodne nic a že by asociace pro trh se swapy a deriváty ISDA situaci v Řecku mohla označit za státní bankrot.

"Je to komplexní dohoda? Samozřejmě, že je. Udělali přesně to, co se od nich očekávalo. A vyřeší to krizi? Samozřejmě, že ne. Pravděpodobnost, že se podaří řeckou dohodu naplnit, se blíží nule," uvedl v reakci analytický server Eurointelligence. Zdaleka ale není sám, kdo se na dohodu dívá skepticky.

Poměrně bez problémů byla v rámci summitu Evropské unie dohodnuta rekapitalizace bank. Ta předpokládá, že největší finanční ústavy v Evropě do poloviny příštího roku posílí kapitál tak, aby se hodnota ukazatele jejich kapitálové přiměřenosti dostala alespoň na devět procent. Ukazatel vyjadřuje poměr kvalitního kapitálu k celkovým aktivům banky a jeho vyšší hodnota má zajistit, že se banky nedostanou do problémů, pokud by se ještě zhoršila situace v Řecku nebo Evropu postihl hospodářský útlum.

Nepříliš jasno je ale kolem záchranného fondu EFSF. Eurozóna se dohodla, že jeho efektivní kapacita se za pomoci tzv. pákového efektu, což zjednodušeně znamená, že objem fondu se navýší bez toho, aby musely parlamenty jednotlivých zemí znovu hlasovat o navýšení příspěvků do fondu, zvýší na čtyř až pětinásobek jeho základní velikosti. Ta se z původních 440 miliard eur (téměř 11 bilionů Kč) po čerpání pomoci Irsku, Portugalsku a Řecku snížila na zhruba 290 miliard eur. Při výpočtu se bude vycházet asi z 250 miliard eur (asi 6,2 bilionu Kč), z čehož vychází, že takzvaná "palební síla" EFSF přesáhne bilion eur (více než 25 bilionů Kč).

Smazáním 50 procent řeckého dluhu se Atény zbaví závazků za zhruba 100 miliard eur (asi 2,5 bilionu Kč). Celkové zadlužení, které teď činí zhruba 160 procent hrubého domácího produktu a neustále se zvyšuje, by se mělo do roku 2020 snížit asi na 120 procent HDP. Eurozóna zároveň navrhla, že soukromému sektoru nabídne úvěrová zvýhodnění v objemu kolem 30 miliard eur (asi 745 miliard Kč). Cílem je dokončit jednání o konečné podobě záchranného programu pro Řecko do konce roku, aby se Řecko k druhému záchrannému programu dostalo do poloviny roku 2012. Celková velikost úvěru tak dosáhne asi 130 miliard eur, namísto 109 miliard eur, které se dohodly na summitu eurozóny letos v červenci.

Ačkoli pozorovatelé vesměs oceňují pokrok, jehož členové eurozóny na bruselském summitu dosáhli, od nalezení trvalého řešení současné krize je podle nich eurozóna hodně vzdálena. Dohoda totiž řeší následek, nikoliv příčinu. A tou je podle mnohých eurozóna sama, především pak laxní postoj k dodržování původně navržených pravidel.