Řecký premiér Papandreu se totiž rozhodl, že vláda vypíše referendum o tom, zdali řecká veřejnost souhlasí s tím, co se dohodlo. Tím zbořil pracně budovaný domeček, který MMF, EU, věřitelé a řecká vláda budovali několik měsíců. Chtělo by se napsat, že to byl stejně jenom domeček ze slámy, který by pravděpodobně sfoukl jakýkoliv silnější větříček - jedno, zda ze strany Řeků či věřitelů. Nicméně ať již to vezmeme z jakékoliv strany, je jasné, že minimálně do hlasování, které by mělo v Řecku proběhnout až v lednu příštího roku (!), budou čelit globální finanční trhy vysoké míře nejistoty, neboť 60 % Řeků s posledními kroky vlády nesouhlasí... Nejistotu však bude muset někdo zaplatit.
Tím prvním zasaženým bude italský stát, jehož dluhopisy se jako první stanou terčem sázek spekulantů. Italský vládní dluh se totiž jeví v dnešní situaci jako nejzranitelnější a to hned z několika důvodů. Za prvé, italský dluh je vůbec největší mezi členy eurozóny. Za druhé, makroekonomické fundamenty Itálie, zejména pokud jde o růst, povážlivě zhoršují jeho udržitelnost. Za třetí, konstelace na současné italské politické scéně nenahrává tomu, že by vláda dokázala ze vzniklého tlaku snadno vybruslit. A konečně za čtvrté, s výjimkou Španělska již ostatní zranitelné země unie (Řecko, Irsko či Portugalsko) financují svůj rozpočet mimo trh, resp. jsou napojeny na úvěry MMF. Neboli, výnosy vládních dluhopisů těchto zemí jsou již dávno vyšponované, avšak na hospodaření státu to nemá (momentálně) žádný vliv. Itálie se ovšem stále financuje, což znamená, že při výši dluhu 120 % HDP je každý výnosový bodík navíc znát.
A co řecké referendum znamená pro střední Evropu? Měnám včetně koruny se zřejmě minimálně do ledna nebude dařit, přičemž v Maďarsku a Polsku zřejmě opět porostou tržní úrokové sazby.