Eurozóna může zažít nejhorší chvíle od druhé světové války, varovala včera Angela Merkelová na sjezdu mateřské strany CDU. S budoucností eura německá kancléřka správně spojuje budoucnost celé Evropy, a proto hodlá použít k záchraně projektu společné měny všechny nástroje. Trhům ale již takové obecné proklamace nestačí a evidentně jim nestačí ani jmenování nového italského premiéra. Italské výnosy včera i ve světle nepřesvědčivé aukce vystřelily vzhůru o 27 bps a všichni dál čekají na rozhodnější slovo z ECB. Ta jediná má v tuto chvíli klíč k trvalejšímu zchlazení napětí na velkých a současně solventních periferiích - Itálie, Španělsko.
Do vyšších záruk se ale evropským centrálním bankéřům nechce, tedy přesně řečeno jsou mezi nimi silné názorové rozpory. Šéf německé Bundesbanky přes víkend vyloučil neomezenou podporu italskému dluhopisovému trhu a nazval takovou představu jako absurdní. Představa, že Itálie si ze svých problémů dokáže pomoci sama, zatím mezi centrálními bankéři převažuje a ECB se omezuje na intervence v malých objemech, které nebyly v minulých týdnech schopné italským výnosům zabránit vyskočit k 7 %. Jak jsme argumentovali, při takto vysokých tržních výnosech, by Itálie musela dostat rozpočet do primárních přebytků vyšších než 6 % HDP, aby dostala dluh na udržitelnou trajektorii. To je jednak prakticky nemožné a současně, i kdyby se to Italům povedlo, těžko si představit, že takto rychlé škrty by posílily konkurenceschopnost italské ekonomiky.
Eurozóně bude také dál stěžovat záchranné práce zpomalující ekonomika. Varovným výstřelem byl včerejší výsledek evropského průmyslu, který v záři propadl o 2 % a potvrzuje tak scénář nadcházející recese v eurozóně. Na druhou stranu jistou úlevu přinášejí dnes ráno data o vývoji dvou největších ekonomik měnové unie - Německa a Francie. Obě ekonomiky stále zřetelně rostly, což bohužel nic nevypovídá o tom, jak bude vypadat poslední čtvrtletí.