I na tebe dojde, plyšový králíku

     Bezdomovec s cedulí: I NA TEBE DOJDE, mě vyděsil. V Kalifornii potkáte takové lidi často. Každý bezdomovec tam má nějakou ceduli: KONEC SVĚTA JE TU, MATERIALISMUS JE HNUS, UŽ JSEM SE MĚSÍC NEMYL, KDO MĚ SVEZE OD ATLANTY? Ale v Praze jsem takového člověka viděla poprvé. Když jsem tedy vystoupila z metra a uviděla bezdomovce s červenou bundou, kulichem, a s tak působivým poselstvím, začala jsem nervózně pochodovat v okruhu padesáti metrů. To dělám vždycky. Když s něčím nesouhlasím, pochoduju. Kdykoli mi otec řekl, ať si uklidím pokoj, nesouhlasila jsem a pochodovala. Rodiče mě tak nemohli nařknout z nečinnosti.

     S cedulí jsem nesouhlasila. Nebudu bezdomovec. Nezaměstnanost v České republice klesá, pohybuje se někde mezi osmi procenty, takže práci nemá jenom 511 125 lidí. A to je velmi snesitelný výsledek. Přibývá dost nových pracovních míst a navíc, já jsem ochotna dělat cokoli. Až na zaměstnání, která se opravdu hrubě příčí mému svědomí jako je prostitutka nebo zubní laborant se nebráním ničemu. Mnoho brigád jsem vystřídala na vysoké škole.

     Například jsem pro jednu pojišťovnu rozdávala letáky v kostýmu plyšového králíka. Žel byl červen, venku bylo 31 stupňů a v králíkovi o 13 stupňů více. Omdlela jsem během první hodiny práce a nikdo mi nepomohl. Já se těm lidem nedivím. Představte si, že stojíte na tramvajové zastávce a najednou omdlí králík. Pořád jsme všemi těmi letáky s nápisem Zachraň život a podobně vedeni k tomu, abychom pomáhali lidem. Ale co králíci? Pak někdo zavolal záchranku. V nemocnici nevěděli, jak se dá kostým sundat a tak ho po dvaceti minutách rozpárali. Uprostřed kostýmu jsem ležela já. Statečná, červená a napuchlá. Ve firemním časopise o mě psali jako o „vzorné ukázce věrnosti“, protože jsem po celou dobu držela letáky křečovitě v ruce, ať se dělo co se dělo. A několik letáků jsem rozdala i zdravotním sestrám, jako dárek, když jsem opouštěla nemocnici. Byla jsem pojišťovací hrdina.

     Moje další brigády byly o něco lepší. Nabízela jsem nové sušenky s ještě novější náplní, doplňovala jogurty a mražená kuřata, restaurovala hroby. Při poslední zmíněné činnosti jsem omylem při čištění jednoho sousoší usekla svatému Klimentovi ruku. Nepřipadalo mi to nějak závažné, ale když jsem viděla jak se mému kolegovi při pohledu na kamennou ruku v igelitce zastavilo srdce, pochopila jsem, že jde o velkou věc. Dal to do pořádku během několika nocí strávených na hřbitově. A když jsem mu nesla čokoládu jako poděkování za to, že nebudu zbytek života trávit ve vězení za devastování hrobek, usmál se a řekl, že to bude stát mnohem víc a předal mi název své připravované eseje. Tak jsem týden psala esej o energetických spojích v makrobipolární energii, za kterou můj kolega dostal významné ocenění a na účet mi poslal tisícovku.

     Po těchto úvahách jsem se rozhodla, že tohle všechno chci bezdomovci s cedulí sdělit. Člověk musí makat, být ochoten dělat cokoli a pak nikdy neskončí jako chudák. Když jsem k němu přicházela, bezdomovec si zrovna balil ceduli i krabičku s nasbíranými penězi do batohu. Pak šel směrem k parkovišti, sundal si červenou bundu, nastoupil do černé Fábie a odjel. Stála jsem tam a dívala se za odjíždějícím autem s otevřenými ústy. Jaký je rozdíl mezi brigádou v plyšovém králíkovi a v kostýmu bezdomovce? Žádný, usmála jsem se a ukončila pochod.

• Také by vás mohlo zajímat: Další poklesy nezaměstnanosti se odkládají na rok 2013