Obě spolu úzce souvisejí, protože čím je materiál náchylnější k přijímání vlhkosti, tím menší má pochopitelně schopnost vzdorovat mrazu. Tato vlastnost je rozhodující zejména pro uplatnění keramických prvků ve vnitřním nebo vnějším prostředí, přičemž za vnější prostředí můžeme v této souvislosti považovat i nevytápěnou garáž.Pro obklad či dlažbu v exteriéru rozhodně nejsou určeny výrobky s nasákavostí vyšší než 3 %. Nejkvalitnějšími z tohoto pohledu jsou vysoce slinuté dlaždice, jejich charakteristickým znakem je homogennost a probarvenost v celé tloušťce střepu. Ty vykazují minimální nasákavost, která se pohybuje v setinách procenta.
Životnost
Dalším z důležitých požadavků je otěruvzdornost. Týká se glazovaných dlažeb, jejichž povrch se v různých podmínkách pomaleji či rychleji opotřebovává. Norma označuje tuto vlastnost písmeny PEI a kvalitu rozlišuje římskými číslicemi I až V. Dlažbu s nejnižším stupněm otěruvzdornosti si můžeme nechat položit třeba v koupelně či u bazénu, kde se předpokládá chůze naboso nebo v měkké obuvi, případně tam, kde nehrozí silnější znečištění. Pro podlahy obytných místností se obvykle volí stupeň II, pro kuchyně stupeň III, v prostorách vystavených větší zátěži a možnosti zanášení hrubých nečistot s abrazivními účinky, např. v zádveří, garáži a samozřejmě na všech dlážděných plochách v exteriéru, jsou žádoucí stupně nejvyšší. Obdobným kritériem pro neglazované dlažby je obrusnost.