České banky okem sjednocené Evropy

České bankovnictví prošlo za posledních 14 let radikálními změnami. Po revoluci se Česká republika pustila na plné obrátky do privatizace a konsolidace celého bankovního sektoru. A že to byl krok správným směrem potvrdil před necelými dvěma týdny na tiskové konferenci "Finanční služby a průmysl - motor rozvoje české ekonomiky v EU" konané při příležitosti vyhlášení soutěže Banka roku 2003 i Paolo Clarotti, čestný ředitel Evropské komise: "Česká republika je jednou ze zemí, které se podařilo mnoho zlepšení v bankovním systému, i když nebyla první, která privatizační řízení zahájila".

Zdraví českého bankovního sektoru se v posledních letech podstatně zlepšilo a současný systém je podle letošní hodnotící zprávy Evropské komise relativně silným celkem. Na počátku 90. let, kdy byla podepsána asociační smlouva s EU, došlo k liberalizaci finančního prostředí tím, že byl rozpuštěn vysoce neefektivní systém s jednou bankou. Vláda si také uvědomila, že není možné mít funkční systém s obrovským množstvím nedobytných úvěrů státních podniků. Vyřešit tuto složitou situaci pomohly zahraniční banky. "Nyní již systém funguje správně. Dvě třetiny českých bank je vlastněno nebo ovládáno ze zahraničí, ale jsou tu i typicky české banky. Špatné úvěry byly převedeny na Českou konsolidační agenturu", prohlásil Paolo Clarotti.

V průběhu restrukturalizace byly velké části nevymahatelných portfolií půjček bank převedeny do státních "záchranných" institucí. Vyčištění bankovních portfolií tak vedlo k poklesu celkových aktiv k HDP (116 % na konci roku 2001 ve srovnání s 132 % na konci r. 1997), ale upevnilo celkové zdraví sektoru.

"Poměr úvěrů podnikovému sektoru v průběhu let klesal, zatímco poměr úvěrů domácnostem k HDP byl na vzestupu. Pokles úvěrů podnikům lze zčásti vysvětlit převodem špatných aktiv z bankovního sektoru na státní "záchranné" instituce, ale je způsoben i zavedením přísnějšího vyhodnocování rizik, čímž se skoncovalo se způsobem, jímž banky poskytovaly půjčky v minulosti a který se neřídil vždy výhradně důkladnými komerčními úvahami", uvádí hodnotící zpráva Evropské komise za rok 2002.

Kamil Ziegler, předseda představenstva a generální ředitel Raiffeisenbank k tomu řekl, že "Vstup do EU pro české bankovnictví nic podstatného neznamená, protože 90 % aktiv je již v rukou zahraničních vlastníků ze zemí EU".

Jak se tedy zdá, z hlediska bankovního sektoru nám již nic ve vstupu do EU nebrání. Navíc Evropská komise oznámila, že ČR implementovala všechny regulace, které jsou nutné a český bankovní systém je stabilizovaný.

Jak se  ona stabilita měří?

Česká národní banka má hned několik nástrojů, jejichž prostřednictvím dohlíží a udržuje stabilitu v bankovním sektoru. Jedním z důležitých měřítek stability každé obchodní banky je její kapitálová přiměřenost. Zjednodušeně řečeno se jedná o poměr určité formy vlastního kapitálu a rizikových aktiv banky. Tento poměr by neměl být nižší než 8 %. Platí tedy, že čím méně rizikových aktiv banka poskytne a čím více vlastního kapitálu má, tím více by měla být stabilní, protože má dostatek finančních zdrojů k řešení jakýchkoli problémů.

Praxe však v průběhu posledních let odhalila některé trhliny současného způsobu měření. To, co pro bankovní systém platilo před deseti lety, již dnes svůj účel neplní. Stejné kapitálové požadavky totiž stejně dobře platí pro správně, ale i špatně vedené banky a v obou případech mohou vykazovat dostatečnou kapitálovou přiměřenost a "topí se v likvidních prostředcích". Čím to je? Důvodem je přílišná zjednodušenost rizikovosti aktiv.

V rámci Basilejského výboru byl proto vypracován nový systém měření kapitálové přiměřenosti, tzv. Basel2. Podle něj musí být brána v úvahu konkrétní situace té které banky. Kapitálové nároky banky se liší podle rizik, které banka podstupuje - různé bankovní produkty představují různou míru rizika (úvěry versus záruky), rizika bankovní klientely se liší, různá je i kvalita zajišťovacích instrumentů (vládní záruky versus vlastní směnka dlužníka) a také to, že s časem riziko dluhu roste. Basel2 je tedy konceptem, který bankám ponechává poněkud volnou ruku a umožňuje jim využít různých metod pro měření rizik a vybrat takovou metodu, která bude pro danou banku nejlepší.

Hlavním cílem tohoto nového a komplexnějšího přístupu je posílení stability celého bankovního sektou. Jeho největší předností by mělo být uvolnění těžkopádného výpočtu, který je dnes pro všechny banky stejný. Od roku 2007 by měla být tato opatření závazná pro všechny banky v zemích EU, a tedy v budoucnu i pro všechny banky z přistupujících zemí, Českou republiku nevyjímaje.

Na tuto změnu je potřeba se důkladně připravit již dnes. Kamil Ziegler z Raiffeisenbank na výše zmiňované konferenci k tomuto tématu dodal: "Basel2 bude poněkud oříšek pro banky nejen v České republice, ale i v Evropské unii a v celém světě".