Lícové cihly: Budoucnost se jmenuje sendvič (2. díl)

14.01.2004 | , Dům a zahrada
BYDLENÍ


perex-img Zdroj: Finance.cz

Ne vždy bylo neomítnuté cihelné zdivo považováno za vrchol elegance a estetiky. V dřívějších dobách se proto využívalo převážně na fortifikačních stavbách (stačí si vybavit třeba terezínské nebo vyšehradské hradby), později hlavně na továrních budovách.

Teprve výstavba vilových kolonií v duchu západoevropských koncepcí zahradních čtvrtí ve 20. a 30. letech 20. století u nás lícovou cihlu plně rehabilitovala i v obytné architektuře. K zářným příkladům patří baťovské domky na Zlínsku či pražská Ořechovka.

Cihla, nebo klinker?
Dnes prožívá režné zdivo svou renesanci a s novou kvalitou se vrací k osvědčenému výrazu zmíněné předválečné architektury z období funkcionalismu. Kromě skrovného podílu domácí výroby se k nám ostře pálené cihlářské výrobky především dovážejí, a to zejména z Německa, Anglie, Belgie a Holandska, tedy ze zemí, kde mají dlouholetou a nepřerušenou tradici a odkud k nám ostatně před lety styl bydlení v zeleni také přišel.
Často (a bohužel k tomu inklinují i někteří prodejci) se všechny výrobky tohoto typu souhrnně označují jako klinkery. Je pravda, že lícová cihla a klinker se na pohled od sebe prakticky nijak neliší a laik je sotva rozezná, přesto však mezi nimi existuje dost zásadní rozdíl.
Klinkery jsou vlastně tím nejkvalitnějším, co může obor pálených cihel nabídnout. Jsou oproti lícovkám pevnější, mají zhruba trojnásobně nižší nasákavost a vykazují tedy i lepší mrazuvzdornost. Na tu je u špičkové produkce poskytována až šedesátiletá záruka.

Připraveno ve spolupráci s časopisem   

Autor článku

 

Články ze sekce: BYDLENÍ