FT: Trvalému řešení problémů Řecka nevěří ani jeho věřitelé

Dokument s datem 15. února hned na první straně uvádí, že se záchranou Řecka jsou spojena značná rizika. "Zda se Řecko bude v období po skončení nového záchranného programu schopno vrátit na (kapitálový) trh, je vzhledem k vysoké předpokládané úrovni a podílu státního dluhu nejisté a vyžaduje to další analýzu," píše se například v materiálu.

Zmínkou o vysoké úrovni státního dluhu se myslí, že až bude pomoc Řecku dokončena, zůstane velká část řeckého dluhu státním institucím. Těmi se rozumí například i MMF či ECB. Noví soukromí investoři se proto budou i v budoucnu zdráhat nakupovat nové řecké dluhopisy, protože budou mít strach, že v případě státního bankrotu se nejprve zcela uspokojí zájmy státu a na soukromé věřitele nemusí zůstat vůbec nic.

Skutečně vážné to ale podle blogu FT začíná být ve větě, kde se hovoří o citelných třecích plochách mezi cílem záchranného programu snížit zadlužení a zároveň zvýšit konkurenceschopnost řecké ekonomiky. Materiál totiž přiznává, že pokud se má prostřednictvím vnitřní devalvace zvýšit konkurenceschopnost, nutně to povede k růstu zadlužení. To by se už v roce 2015 mohlo vyšplhat na 178 procent hrubého domácího produktu.

Hned první část materiálu hovoří o základním scénáři, jehož se ministři financí eurozóny drželi prakticky celou noc, kdy o pomoci Řecku v Bruselu jednali. V tomto základním scénáři jsou vyhlídky ještě poměrně růžové, na letošní rok se ještě počítá s propadem ekonomiky o 4,3 procenta, ale už příští rok se má ekonomika dostat na nulu. V roce 2014 se počítá s růstem 2,3 procenta, který má v roce 2015 zrychlit na 2,9 procenta.

Problém je ale hned v další části, kde se uvádí, že řecké banky, u nichž se předpokládalo, že budou na rekapitalizaci potřebovat asi 30 miliard eur (více než 747 miliard Kč), budou potřebovat možná až 50 miliard eur (asi 1,2 bilionu Kč). Pak je zde ale i struktura plánované výměny dluhopisů, které se bude účastnit soukromý sektor. Nově vydané dluhopisy budou zřejmě bezpečnější než dluhopisy vydané později. Vznikne tedy zvláštní kasta investorů, kteří budou držet relativně bezpečné papíry kryté institucemi EU, zatímco budoucí investoři už budou mít strach nové dluhopisy řecké vlády si koupit.

V materiálu je i pasáž, o které některá média informovala ještě předtím, než se informace dostaly ven. Základní scénář tak předpokládá, že pokud by se nenašly další úspory a výdajové škrty, zadlužení Řecka by se do roku 2020 snížilo pouze na 129 procent HDP. Do roku 2014 by tak bylo nutné zemi poskytnout až 170 miliard eur, což se rovná částce 136 miliard eur nových zdrojů, tedy šest miliard eur nad dnes schválený úvěr. Zbytek je nevyužitá část předchozí pomoci. Téměř bez povšimnutí je tam ale věta, že pokud se nepodaří do roku 2014 adekvátně snížit dluh, pak bude nutné Řecku poskytnout pomoc dalších 50 miliard eur.

Velkou důvěru nevzbuzuje ani další část, kde se uvádí, že pokud primární přebytek rozpočtu (tedy bez nákladů na dluhovou službu) zůstane kolem 2,5 procenta, bude se zadlužení Řecka prakticky pouze zvyšovat. Úrok od záchranného fondu EFSF je sice velmi nízký, protože velmi levně si je schopno na trhu půjčovat Německo, od jehož půjček se odvíjí cena peněz pro EFSF. To ale nemusí trvat věčně. Pokud se výnos německých dluhopisů zvýší o jeden procentní bod, zadlužení Řecka se do roku 2020 sníží pouze na 135 procent HDP. Teď je na zhruba 160 procentech.

Nakonec ke slovu přichází alternativní scénář, který předpokládá, že Řecko ani v budoucnu nebude plnit některé z reforem, které od něj požaduje eurozóna. Pak by se zadlužení Řecka do roku 2015 vyšplhalo zřejmě až na 178 procent HDP a do roku 2020 by kleslo sotva na 160 procent. To znamená, že by bylo zhruba tam, kde je dnes. S tím rozdílem, že Řecko bude do roku 2020 potřebovat asi 245 miliard eur (asi 6,1 bilionu Kč). Se zlepšením pak nelze počítat dříve než v letech 2020 až 2030.

Materiál v závěru nastiňuje jak program pomoci Řecku vrátit na cestu udržitelnosti. Počítá se s platbami úroků ve výši 5,5 miliardy eur v rámci restrukturalizace dluhu, díky čemuž by šlo ušetřit asi pět miliard eur. Další z návrhů předpokládá snížení úroku záchranného úvěru o 0,9 procenta, čímž by se ušetřilo půl miliardy eur. Dluhopisy za 12 miliard eur, které drží centrální banky eurozóny, by situaci hned nevylepšily, pomohly by ale dlouhodobě snížit zadlužení.

Kdyby se vzaly v úvahu všechny alternativní návrhy, pak by se dluh Řecka mohl do roku 2020 snížit o 12 procentních bodů. Snaha najít přijatelný mix opatření, jak toho dosáhnout, byla patrně hlavní příčinou, proč se jednání v Bruselu protáhla až do časných ranních hodin.