Španělské i italské výnosy kvůli nervozitě obnovily růst a evropské akcie propadly o více jak 3 %. Nadcházející týden by měl z velké části rozlousknout, zda jsou (staro)nové obavy oprávněné... Chléb se pravděpodobně bude lámat na třech frontách.
Na první frontě jsou další čísla z eurozóny, především z Německa. Prudký propad německých PMI (druhý měsíc v řadě) může trochu zkorigovat ještě ostřeji sledovaný index podnikatelské nálady Ifo, který doposud svižně rostl čtyři měsíce v řadě a má lepší vazbu na hospodářský cyklus v Německu než PMI. Odhadujeme, že v březnu by mělo Ifo stagnovat, a naservírovat tak trhům výrazně příznivější obrázek německé ekonomiky než padající PMI.
Na druhé frontě půjde o to, zda se eurozóně podaří v tomto týdnu navýšit záchranné fondy na boj se současnou krizí. Ke klíčovým jednáním dojde na pátečním summitu EU. Do té doby bude ale sledován především vývoj na německé politické scéně. Němci vedle Finů patřili k největším odpůrcům dalšího navyšování záchranných fondů. Podle Financial Times se ale kancléřka Merkelová připravuje k další ze svých pověstných otoček o sto osmdesát stupňů a mohla by souhlasit s variantou, ve které nový (ESM) i starý fond (EFSF) budou určitou dobu fungovat vedle sebe.
Poslední fronta leží ve Španělsku, kde šly za poslední týden poměrně prudce vzhůru desetileté výnosy, premiér Mario Rajoy je kritizován od svých evropských protějšků za nedostatečné úspory a současně o víkendu prohrál volby v klíčové Andalusii a tento týden ho čeká generální stávka španělských odborů. Mohlo by se mu tedy ulevit, kdyby v tomto týdnu dopadly dobře španělské a italské aukce... Když na všech frontách uvidíme úlevu, mohli by si trhy na konci týdne oddychnout. I tak ale eurozóna zůstane pro investory pytlem plným nebezpečných výbušnin.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny