Cesta jen přes strukturální reformy

Klasická Keynesova teorie léta učila, že v těch tučných letech se má spořit a v těch hubených je vhodné zvýšit státní výdaje, aby hospodářství neklesalo příliš. Ale jen teorie...

Pýcha předchází pád

Jak politický cyklus, tak další vlivy (globalizace, vznik EU atd.) vedly však v poslední době k rozmařilým způsobům i v tučných letech – zásoby ani rezervy nikdo nespořil, ale naopak zadlužování jelo na plné obrátky. Levných peněz byly všude fůry, politici i marketing všem nabízeli světlé zítřky i snadný život nad poměry. Pak v USA praskla bublina dluhů hypotečních a v Evropě všech dluhů – nejen státních, ale také bankovních, firemních i obyvatel.

Kam šly ty půjčené peníze

Klasickým příkladem je Řecko, ale na paškál můžeme vzít kohokoli – jen by to bylo méně do očí bijící. Řecké dráhy mají více zaměstnanců než cestujících a jejich tržby dosahují 10 % mzdových nákladů. Médii proběhla i zpráva o škole, která má 25 žáků a 36 učitelů. Další je o tom, že penze dosahují 97 % příjmů. Atd... To nejsou peníze, které byly nějak zpronevěřené – to byl řecký socialismus.

Do Řecka tekly peníze přímo vodopádem a trvalo dlouho, než se do současných problémů dostalo, ale právě tak dlouho bude trvat, než se jich zbaví. Tzv. „eurodividenda“, tedy snížené úrokové náklady po vstupu do eurozóny, nebyly použity na financování strukturálních reforem. Inflace zůstala nad úrovní běžnou v eurozóně a zdroje se přesunuly z mezinárodně orientovaných sektorů do více chráněných domácích sektorů.

Co vyvážet?

Kromě trochy oliv a citronů zbývá jen moře – tedy turistický průmysl. Příjmy a bohatství Řeků klesnou v každém případě. Přechod od eura zpět na drachmu by je sice „oškubal“ rychleji, ale s obrovskými komplikacemi (zejména bankovního sektoru). Zbývá tedy jen volba mezi negativním růstem s inflací a negativním růstem bez inflace. Volby se ale blíží, takže až novou vládu čeká nelehké období.

Že to však musí jít, ukazuje italská vláda technokrata a bankéře Maria Montiho, která právě minulý týden přijala balík tvrdých změn právě strukturálních reforem – zejména uvolnění trhu práce. A to je jen začátek.

Bez podnikání nic není

Řecko v žebříčku Světové banky nalézá na 100. místě v jednoduchosti, s jakou se v této zemi podniká. V případě ochrany investorů stojí na 155. místě, co se týče možnosti začít s novým podnikáním na 135. místě. Tamní podniky mohou jen těžko někoho propustit, některá odvětví jsou silně chráněná a úplatky jsou denní chleba. Kdo by se divil, že investice z Řecka, Itálie a Španělska prchají pryč. A prchat budou, než se obnoví konkurenceschopnost. Kapitál je velmi bázlivý ptáček a Řecko jej musí přesvědčit, že by v této zemi měl investovat. Bez děsiné regulace, s rozumným zdaněním, bez omezení toku kapitálu a dokonce i bez hrozby znárodnění. Do té doby bude jen hůř – a nejen v Řecku.