V roce 2000 přijala Česká republika "zákon o elektronickém podpisu" a novelu Občanského zákoníku. Důvodem byla opatření na ochranu českých spotřebitelů při sjednávání smluv na dálku. Nicméně "Směrnice o elektronickém obchodu" a "směrnice obsažené v telekomunikačním balíčku" doposud implementovány nebyly.
Současný stav elektronického podpisu v ČR
Ministerstvo informatiky nezahálelo a návrhy zákonů již předložilo. Termín jejich projednání či přijetí však v současnosti znám není. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že schválení příslušného zákona je pouze prvním krokem, po kterém musí následovat další technická a administrativní opatření, aby se tyto zákony daly využít v reálném životě. A dořešení těchto technických mezer bude rozhodně nejtěžší částí pro rozjetí používání elektronického podpisu.
Nejdynamičtější ekonomika na světě
Evropská rada v roce 2000 stanovila desetiletou tradici, pomocí které chce vytvořit z EU nejdynamičtější ekonomiku na světe, založenou na znalostech a inovacích. V rámci dosažení této tzv. "Lisabonské strategie" začala EU podporovat informační technologie, používání internetu a hlavně elektronického obchodování (tzv. e-commerce).
Připravili jsme pro vás souhrn nejdůležitějších směrnic, přijatých právě za tímto účelem. Jednou z těchto směrnic je právě "Směrnice o elektronickém podpisu" z prosince 1999 (viz níže).
1. Balíček telekomunikační legislativy
Následující "telekomunikační balíček" obsahuje předpisy, přijaté v roce 2002.
-
Rámcová směrnice
- zavádí všeobecné principy a základní definice. Z hlediska svého rozsahu pokrývá všechny elektronické komunikační sítě a služby, jako například pevné a mobilní telekomunikace, kabelové a satelitní televize, apod. -
Autorizační směrnice
- cílem je harmonizace a zjednodušení pravidel týkajících se využívání rádiových frekvencí v rámci celého Společenství. Nejvýznamnější inovací je nahrazení individuálních licencí tzv. všeobecnou autorizací, kterou se udělují práva s platností pro celou EU. -
Přístupová směrnice
- stanoví práva a povinnosti operátorů a společností usilujících o propojení a o přístup do telekomunikačních sítí. Cílem Směrnice je zajistit na trhu efektivní konkurenci. -
Směrnice o univerzální službě
- má za cíl zajistit všeobecný přístup ke komunikačním službám. To předpokládá uložení povinnosti jednomu nebo více operátorům elektronické komunikační sítě poskytovat minimální soubor služeb všem uživatelům za přijatelnou cenu, a to bez ohledu na jejich geografickou polohu v rámci národního území. -
Směrnice o soukromí a elektronické komunikaci
- doplňuje Směrnici na ochranu jednotlivců ohledně zpracování osobních údajů přijatou v říjnu 1995. Směrnice o soukromí a elektronické komunikaci se zabývá řadou citlivých témat, jako například uchovávání údajů pro účely policejního dohledu, zasílání nevyžádaných e-mailů a SMS zpráv (tzv. spam), používání "cookies" či zahrnutí osobních údajů do veřejných seznamů.
2. Elektronické obchodování (E-commerce)
V souvislosti přímo s internetem přijala EU tyto dvě významné směrnice.
-
Směrnice o elektronickém obchodu (z června 2000)
- je reakcí na rostoucí objem globálního elektronického obchodování (očekává se, že objem e-commerce v oblasti maloobchodu (známého také jako B2C - tj. business to client) vzroste roce 2003 na 70 mld. eur a 54 % evropských uživatelů internetu bude v roce 2006 nakupovat online). Cílem této Směrnice je stanovit pravidla nezbytná k harmonizaci. Směrnice definuje sídlo jako místo, kde operátor skutečně provozuje ekonomickou činnost prostřednictvím svého podniku či organizační složky bez ohledu na fyzické umístění jeho webových stránek, serverů nebo e-mailových schránek. Směrnice dále odstraňuje omezení v oblasti elektronicky uzavíraných smluv, vzájemného uznávání národních úprav a pravidel týkajících se obchodní komunikace a omezuje restrikce na národní úrovni. Členské státy měly povinnost implementovat nezbytná opatření do svých národních legislativ před 17. lednem 2002. V případě přistupujících států implementovaly Směrnici pouze v pěti státech (Litva, Maďarsko, Malta, Polsko a Slovensko), přičemž v některých případech se jedná pouze o implementaci částečnou. -
Směrnice o elektronickém podpisu (z prosince 1999)
- stanovila pro elektronické ověřování, která umožňují určit původ zasílaných dat a zkontrolovat, zda tato data nebyla změněna. Elektronický podpis je právně platným a účinným a nemůže být diskriminován vůči ručně provedenému podpisu. Toto otevírá cestu k uzavírání elektronických smluv.
3. Související změny
-
Směrnice zabývající se subjekty vydávajícími elektronické peníze
- jednou z oblastí, kde se elektronického obchodování využívá, jsou finanční služby. A právě zde je potřeba zmínit iniciativu týkající se elektronických peněz, zejména Směrnice ze září 2000 zabývající se subjekty vydávajícími elektronické peníze. -
Směrnice o ochraně spotřebitele z hlediska smluv sjednávaných na dálku
- vydaná 20. května 1997 -
Směrnice aktualizující První směrnici o právu obchodních společností (přijatou v březnu 1968), pokud jde o formu uchovávání informací o společnostech a souvisejících dokladů.
- novela do budoucnosti preferuje jednoznačně elektronickou formu, nicméně předvídá konverzi do elektronické podoby také v případě dokladů založených u příslušné instituce před nabytím účinnosti této novely. Datum nabytí účinnosti bylo stanoveno na 1. ledna 2007. -
Ustavení Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací
- v listopadu 2003 se ustavila Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (European Network and Information Security Agency - ENISA), která má za úkol usnadnit a podpořit vzrůstající spolupráci a výměnu informací v oblasti informačních sítí a jejich bezpečnosti.
Zdroj: KPMG, EU