Na záchodcích musíte rozjímat

     Největší komplex veřejných záchodků je v Číně. Ve čtyřpatrové budově je na rozloze deset tisíc metrů čtverečních 1 700 toalet. V celé budově hraje velmi příjemná hudba a každý záchod má svou osobitou kulturu. Několik záchodů je ve tvaru tlamy krokodýla, jiné mají atmosféru starověkého Egypta. Pro ty, kteří rádi vykonávají potřebu venku, je určena část budovy, která není zastřešena a člověk může využít záchodovou mísu umístěnou na pravém trávníku pod otevřeným nebem. Na některých záchodcích jsou televize nebo rádia. A teď pozor: tyto záchody jsou zdarma.    

   
     Další fascinují záchodové místnosti naleznete na Novém Zélandu. Celá stavba připomíná chrám s mozaikami. Ručníky a zrcadla jsou upevněny na antických sloupech. Architekt budovy Freidensreich Hundertwasser, svůj návrh vysvětlil jako „možnost vrátit se do doby, kdy záchody měly svůj jasný účel – rozjímat.“ Na toaletách, kde si můžete nastavit teplotu prkénka, naladit si vlastní hudbu nebo si pustit šum lesa, není rozjímání problém. Upozornění: i tyto záchody jsou zdarma.

     České záchodky zdarma nejsou. Nejlevnější WC jsou v některých částech Ostravy, kde záchod stojí pět korun, ale pokud si jdete umýt jen ruce, zaplatíte jen tři koruny. Nejdražší toalety jsou za patnáct. Asi největší zajímavostí na českých záchodech je přetrvávající zvyk, kdy pracovník na záchodcích natrhá toaletní papír na malé kousky a vyskládá je na parapet u své kasičky s penězi. Pozorně pak sleduje, kolik útržků si berete. Bezpečně tak pozná, co na záchodcích míníte dělat. Pokud vaše potřeba překročí pět kousků, začne být pracovník nevrlý.
 Odér, který je běžnou součástí českých záchodů, člověku absolutně nedovoluje, aby se nad něčím zamyslel, natož rozjímal. Moje matka mi vždycky říká: „Nestěžuj si. Mnohem horší záchody jsou v Rumunsku.“ V Rumunsku jsem byla a není to pravda. I tam jsou už v záchodové kultuře mnohem dál, než zde. Člověk v Rumunsku alespoň ví, jak se na toaletu vůbec dostat. Několikrát se mi osobně stalo, že při vstupu na záchod mě do hlavy bouchla turniketová tyč nebo že mi automat „sežral“ 15 korun a dělal, že nic.

     Nesmíme ani opomenout kuriózní situaci ve Žďáru nad Sázavou, kde na vlakovém nádraží prodávají nejen jízdenky na vlak, ale také „jízdenky“ na WC. Jízdenka na vlak vypadá úplně stejně jako lístek na WC, jen chybí číslo vozu. Když se vám tedy ve Žďáru nad Sázavou bude chtít jít na záchod, musíte vystát frontu s lidmi, kteří si jdou koupit jízdenku do Prahy, Košic, Brna (a pak tam stojíte vy, kteří jedete na záchod). Moje kamarádka, která ze Žďáru bydlí, si nejdříve myslela, že jde o skrytou kameru, protože jízdenku na vlak WC ještě nikdy neviděla. Ale na záchod se bez jízdenky prostě nedostala. České dráhy tento krok vysvětlují tak, že chtějí ušetřit za člověka, který WC hlídá. Snaha ušetřit je samozřejmě chvályhodná, ale otázka je, kam zájemce ve frontě na lístek na záchod vlastně „dojede“.