1. Vládní koaliční krize se nakonec ukázala být další politickou bouří ve sklenici vody, byť dohoda o přežití Nečasova kabinetu bude mít poměrně viditelné ekonomické důsledky. Dohoda koaličních stran, které si často nemohou přijít na jméno, je postavena na tom, že ve zbytku volebního období se budou razantně utahovat opasky. Cílem v podstatě plošné fiskální restrikce (detaily nechť si každý nastuduje v novinách) je naplnění pofidérního rozpočtového cíle, kterým je deficit nižší než 3 % HDP. Utažení rozpočtové politiky nepochybně ocení trh s českými dluhopisy, jejichž nabídka nebude v následujících letech nijak enormní a tak rizikové marže, které bude platit český stát, mohou zůstat na velmi přijatelných úrovních. Nicméně z makro pohledu si nelze nevšimnout triku, který tak často sledujeme např. v podání amerických zákonodárců: naplánovaná rozpočtová restrikce má vygradovat až po volbách (v roce 2015 by měl stát uspořit přes 140 mld. korun, v roce 2014 téměř 95 mld. a příští rok to bude “jen” 57 mld. korun). Jinak řečeno, nepřežije-li tato vláda příští “řádné” volby, tak polovina plánovaných úspor vůbec nemusí nastat...
2. Na trzích dluhopisů v eurozóně opět přihořívá, když výnosy španělských a italských dluhopisů vylétly vzhůru. Výnosy šly agresivně vzhůru zejména v případě španělských dluhopisů, které se dokonce dostaly na nejvyšší hodnoty v tomto roce. Zatímco hlavní důvod růstu rizikových marží u španělského a italského dluhu je společný - obavy o růst těchto ekonomik, pak mezi jednotlivými zranitelnými zeměmi existují rozdíly. V případě Španělska se k tomu specificky připočítávají obavy z nutnosti rekapitalizace bank postižených realitní krizí a dále otazník nad hospodařením regionálních vlád.
3. V USA odstartovala kvartální výsledková sezóna firemních zisků. Očekávání trhů jsou nastavena velmi konzervativně, což se projevilo i při zveřejnění výsledků firmy Alcoa. Zatímco trh očekával ztrátu, Alcoa vykouzlila zisk...
Jan Čermák, analytik ČSOB