Dluhopisy ano, či ne – toť otázka

Teď je na řadě druhá emise nejen v „zaběhaných“ formátech (1,5roční diskontovaný a 5leté kuponové i reinvestiční), ale také jednou novinkou, kdy se výnos bude rovnat inflaci.

Dluhopisům lidé stále jen nepříliš rozumějí a jejich trhy začali (možná) trochu sledovat až vinou dluhové krize, která odhalila obrovské zadlužení států.

Trocha teorie nikoho nezabije

Dluhopisové trhy určují základní údaj pro celé hospodářství: cenu peněz. Jakou mají peníze cenu? Odpověď možná překvapí: různou. Podle toho, na jak dlouhou dobu jsou půjčené. A právě to ukazuje výnosová křivka – asi nikoho nepřekvapí, že obvykle jsou „kratší“ peníze levnější než ty půjčené na delší dobu. 10leté státní americké vládní bondy a německé bundy vynášejí nyní jen necelá 2 % ročně, ale třeba německý 5letý rekordní minimum 0,593 %.

Základní dluhopisy jsou všude ty státní (v měně státu), proto je teď v eurozóně takový problém, když mnoho států používá společné euro. Takže desetileté dluhopisy Německa nenesou ani 2 %, zatímco Španělska přes 6 % – trhy „započítávají“ riziko dlužníků. I mnohé státy již zbankrotovaly.

Ještě jeden vliv

Dluhopisy jsou férový trh, zatímco státy mají ještě jednu „páku“, protože jejich centrální banky můžou půjčovat nové (nově natištěné) peníze. To jsou tzv. základní reposazby (v USA nyní skoro nula, v Evropě 0,5 %, u nás 0,75 %). Ale za tyhle sazby si nikdo z nás půjčit nemůže, to jsou peníze jen pro banky. Centrální banky Evropy i Ameriky nyní pumpují peníze do ekonomiky, aby zachránily alespoň malý růst, zaměstnanost, banky i jen fungování veřejných rozpočtů. Tak třeba Evropská centrální banky nedávno „půjčila“ bilion eur jen za 1% úrok. Co se s polovinou těchto peněz stalo? Půjčily si je (za 1 %) španělské banky, aby za ně nakoupily španělské dluhopisy nesoucí výnos 6 %. To je „pomoc“ Španělsku, ale i další země a ostatní banky potřebují ještě mnoho bilionů... Jak to dopadne?

Jak uchovat hodnotu

Kupní síla peněz historicky kvůli inflaci klesá a základní „uchovatelé“ jejich hodnoty vždy byly právě dluhopisy. Dokonce ten, kdo měl dluhopisy v době Velké hosporářské krize 30. let, o žádné peníze nepřišel (na rozdíl od akcií). Tenkrát šlo o drastický hospodářský pokles, centrální banky chtěly hloupě „držet měnu“ a ceny dokonce klesaly (tzv. deflace).

To nyní je mnohem pravděpodobnější jiný vývoj. Centrální banky pravděpodobně ponechají velmi nízké sazby ještě řadu let, možná i deset a více. Je třeba připravit se na toto období. Peníze na účtech budou první na řadě (ostatně tratí už mnoho let), k nim přibývají dluhopisy. Úspory lidí se budou zvolna rozpouštět. Už dnes si lidé stěžují na pokles reálné hodnoty svých úspor, ale bude ještě hůř.

Finanční represe

Vyspělé země jsou zadlužené, jako naposled po druhé světové válce USA a Velká Británie. A jak „bezbolestně“ snížit dluhy? Když věřitelům vyplatím méně, než kolik jim ukousne inflace. To se ověřilo před 60 lety, proč by to nefungovalo znovu?

Po válce se už začátkem 50. let zadlužení těchto velmocí podařilo výrazně snížit. Šlo totiž o období, kdy právě „prodělávaly“ dluhopisy a tím proběhlo „umazání“ velké části válečných dluhů. Naštěstí poválečný rozkvět a rychlý růst tyto ztráty velmi dobře zahladil či dokonce vyléčil (nahradil).

Dnešní státní dluhy jsou nesplatitelné. Vidíte ve výhledu 5-10 let nyní jinou možnost, než aby je (alespoň zčásti) zaplatil někdo jiný než lidé? Nikdo jiný tady nežije a růst nebude nijak oslnivý, bude-li vůbec nějaký. Z toho plyne jediné: zaplatí to lidé z úspor. Kdo s tím souhlasí, pro toho jsou protiinflační dluhopisy. Třeba ne hned, ale až z příští emise na podzim nebo za rok... Nevydělají, ale uchovají hodnotu. A s tím, že je bude možno čtyřikrát ročně prodat, jejich vlastník kryje nejen riziko inflace, ale bude mít zajištěnou i poměrně solidní likviditu.