Připravme se na nagelované mladíky. Budou nám prodávat druhý pilíř

Občas zavzpomínám s „láskou“ na zlatá léta devadesátá a na tehdejší rozvoj multilevelů, v horším případně neskrývaných pyramid. Byla to vážně zábavná doba. Mládež protahovala pyramidou sbírky pohledů, dospěláci se ládovali pilulkami, mazali zázračnými krémy, vařili v hrncích, které byly schopné doletět na hranici viditelného vesmíru a úplně nejúžasnější bylo poslouchání několikahodinových přednášek tet a sousedů o nejlepším pojištění. Pro některé z nás je tento humor spíše černý, neboť se do MLM systémů vrhli s nadšením a po době nikoliv dlouhé přišli buďto o všechno nebo skoro o všechno. Ti, kdo neprohráli peníze, přišli alespoň o většinu přátel a rozhádali se s půlkou příbuzných.

Tohle všechno se stalo už dávno a všichni to známe. Ale s novinkami, které mají psychologický dopad na obecný lid, vidíme kolem sebe ozvěny té slavné historie. Příkladem budiž digitální vysílání. Když bylo zavedeno, chodili mladíci s vlasy slepenými gelem s „extra tužícím účinkem“ po bytech a vykládali nám, že v televizi bude najednou tma! Pro pána, vždyť je to snad horší než prázdná lednička! I na tyhle prodeje byly manuály. V jednom z nich byla ukázka, jak na to:

„Dokážete si představit, že byste neviděla svůj oblíbený seriál?“
„NE.“
„Jaké pořady v televizi nejraději sledujete?“
„Bla bla bla...“

Ovšem, to bylo jen na začátek, abychom klienta trochu rozehřáli. Pak většinou následuje v manuálech část, kde se rozebírají námitky a přesvědčují se váhající. Obyčejně jde o pár psychologických fint, které jsou buď vznešeně (pro dobrý pocit) nebo buransky (pro patřičnou pedagogičnost) pojmenovány. Tak třeba tahle:

Zavázání k souhlasu - „Pokud to pro vás bude znamenat kvalitnější obraz, pak si to pořídíte?“

A teď si představme, co se odehraje 1. ledna 2013. Začne platit nová důchodová reforma. Nestane se sice nic tak hrozného jako je tma v televizi, ale budou tu jiné psychologické tlaky. Lidé se do pětatřiceti (nebo přesněji do posledného dne pětatřicátého roku věku, tedo do šestatřiceti) let věku budou muset rozhodnout, jestli chtějí převést 3 % ze sociálního pojištění do účastnického fondu II. pilíře. A to nejbáječnější: jakmile padne šestatřicítka, je konec, rozhodnutí nejde změnit. MUSÍTE se tedy rozhodnout správně! O nepohodlné nutnosti správného rozhodnutí by mohl vyprávět osel jistého pana Buridana. Tento osel ovšem umřel hladem – a to je varovné. Krom rozhodnutí zda vstoupit či nevstoupit je samozřejmě nutné si vybrat ten správný fond a investiční strategii. Ačkoliv nás přesvědčují, že pokud nevyděláváme alespoň slušný průměr nebo lépe pořádný nadprůměr, je 2. pilíř zbytečný, co když najednou pořádně vydělávat začneme? Co když se změní pravidla?

Jistě tedy teď právě někdo sepisuje nové manuály pro nové mladíky s velkými uzly na kravatách a vlasy pevnými jako stavařská helma. Možná tam budou takovéhle rozhovory:

„Dokážete si představit, že byste nejen chodil o holi, ale jedl margarín místo másla?“
„NE.“
„Co si dáváte nejraději na večeři?“
„Bla bla bla...“

A co získání podpisu pod nějakými marginálními papíry na konci představení, kterému se říká „prodejní rozhovor“? Levý hák - „Pokud vám to pomůže vyhnout se prohledávání popelnice se zrcátkem na tyčce, vstoupíte do našeho fondu?“ Myslíte si, že vás to přesvědčí? Mě asi ano. Jen abych zase nepřišel o nějaké kamarády.