Trávníček: Nepravé stavební spoření by bylo českou raritou

Poslední týdny byly ve znamení pokračující snahy vlády o likvidaci stavebních spořitelen. Návrh novely zákona o stavebním spoření, který byl postoupen k projednání Parlamentu ČR, počítá s tím, že by stavební spoření mohly nabízet také klasické banky, ale pro stavební spořitelny a banky by neplatily stejné podmínky. Vysvětlil byste čtenářům blíže tento “malý háček“ zmíněné novely?
Stavební spořitelny jsou podle zákona specializovanými bankami. Protože úspory účastníků používají prioritně na úvěry jiným účastníkům a peníze klientů v souladu se striktními pravidly neinvestují do rizikových nástrojů. Proto je systém stavebního spoření stabilní a bezpečný. Novela zákona však počítá s tím, že by vedle sebe existovalo takzvané pravé stavební spoření, to by nabízely stavební spořitelny, a pak něco jako nepravé stavebné spoření, které by nabízely banky. Tedy dva systémy stavebního spoření. Banky poskytující stavební spoření by mohly s vklady včetně státních podpor nakládat libovolně, zatímco stavební spořitelny by byly i nadále omezeny zmíněnými striktními pravidly.

Můžete být konkrétní, co by to znamenalo?
Byl by to jednoznačně disproporční systém. Banky by mohly využívat stavební spoření jako velmi výhodný, státem podporovaný sběr vkladů, přičemž by jim nic nebránilo většinu těchto zdrojů použít na refinancování jiných produktů, včetně těch vysoce rizikových. To znamená, je otázkou, čím by byly banky motivovány k nabídce úvěrů na bydlení, když by mohly získané prostředky účastníků stavebního spoření využít na jiné produkty, které jsou z hlediska rentability pro banku zajímavější.
Konkrétním důsledkem by mohlo být vytlačení z trhu relativně levných úvěrů na opravy, rekonstrukce a modernizace bytů a rodinných domů v nižších objemech.

Architektura jistoty, kterou nabízí současné stavební spoření, může skutečně fungovat  jen v uzavřeném systému?
Jak už jsem uvedl, stavební spoření je postaveno na uzavřeném systému, tj. skupina účastníků spoří a z těchto prostředků jsou poskytovány úvěry na bydlení dalším klientům. Přitom klienti dopředu znají podmínky tohoto obchodu. Klienti tak získávají jistotu nejen produktových podmínek.

Banky by tedy získaly konkurenční výhodu, což by ve svém důsledku mohlo vést k odchodu některých stavebních spořitelen z trhu. Je toto ten pravý záměr vlády?
Určitě je správné si klást otázku, co je vůbec smyslem navrhovaných změn. Otázka by ale měla být prioritně směrována na vládu, která návrh ministerstva financí bez ohledu na nesouhlas a vážné výhrady Legislativní rady vlády postoupila dále do legislativního procesu.

Mají výše uvedené návrhy na změnu systému stavebního spoření nějakou obdobu ve světě?
Nemají. Stavební spoření, které získalo ve světě značné renomé pro svou stabilitu a udržení klientských výhod i v časech ekonomicky turbulentních, existuje pouze jako uzavřený systém. V otevřeném systému, v němž by měl poskytovatel stavebního spoření volnost nakládání se svěřenými úsporami klientů, se nikde na světě nenabízí.

Předmětem návrhu novely zákona o stavebním spoření je též to, aby bylo možné prostředky ze stavebního spoření po jeho skončení vložit do penzijního fondu. Jde o zárodek užší provázanosti mezi spořitelnami a penzijními fondy?
Jedná se o další možnost účelového využití prostředků ze stavebního spoření. Ideální by však bylo, aby stavební spoření bylo uznáno jako další alternativa zajištění na stáří.

Stavební spoření přitom již dnes lidé berou jako důležitý spořicí nástroj zajištění na stáří...
Z názvu našeho produktu by se dalo soudit, že jde v zásadě o spořicí produkt. Ve skutečnosti je hlavním smyslem stavebního spoření poskytování úvěrů na bydlení, a to s předepsanými parametry. Předepsanými tak, aby byly pro klienta výhodné. Čili klienti stavebních spořitelen nejen výhodně spoří, ale prostřednictvím čerpaných úvěrů řeší i zajištění své budoucnosti.  Vlastní střecha nad hlavou totiž funguje jako optimální základ zabezpečení na stáří. A bydlení, domov, to je hlavní směr naší činnosti.

Zřejmě poslední diskutabilní změnou je účelové omezení státní podpory stavebního spoření. V případě prosazení novely zákona by mělo začít platit od roku 2014. Máte nějaké statistiky, kolik lidí využívá nyní spoření účelově?
Návrh státní podporu účelově limitovat na bydlení je určitě akceptovatelná věc. Průzkumy potvrzují, že dvě třetiny klientů tyto naspořené prostředky po uplynutí zákonem dané vázací lhůty využívají na potřeby spojené s bydlením. Nejvíce na modernizace a rekonstrukce domova. A ještě jeden pohled na tutéž problematiku. Objem financí, které byly stavebními spořitelnami v ČR použity na úvěrování bydlení, dosahuje 66 % klientských vkladů. V případě ČMSS to je dokonce více než 80 %.

Co by vlastně dokladování účelového použití státní podpory obnášelo?
Chtěl bych zdůraznit, že zamýšlená účelovost by se vztahovala výhradně na státní podporu, nikoliv na celou naspořenou částku. Někdy se totiž setkáváme s takovým mylným výkladem. A co je ještě důležité, že prokazování účelovosti by se netýkalo státní podpory připsané na vkladové účty klientů předtím, než by novela zákona vstoupila v platnost.

Přiblížil byste tedy účelovost státního příspěvku na příkladu?
Vezměme si za příklad klienta, který začal spořit v roce 2008 a spořil by třeba až do roku 2014. Účelové použití státní podpory za roky 2008 až 2013 by prokazovat nemusel, protože nárok by mu vznikl ještě před platností novely. Dokládal by tedy jen státní podporu za rok 2014. Přitom je třeba mít na paměti, že státní podpora za rok 2014 je připisována klientům na účet stavebního spoření v dubnu následujícího roku, tedy v uvedeném příkladu v dubnu 2015.

Kolika lidí by se změny dotkly, jaký je současný počet účastníků stavebního spoření? Kolik aktiv českých domácností leží na vkladových účtech spořitelen? A poslední číslo, jaký je celkový objem poskytnutých úvěrů?
Podle údajů Ministerstva financí má v České republice přibližně 4,6 milionu jejích obyvatel. Na jejich účtech stavebního spoření byly k 31. 12. 2011 evidovány úspory v celkové výši 433 miliard korun. Ke stejnému datu poskytly stavební spořitelny od vstupu na český trh úvěry v celkovém objemu 579 miliard korun. Českomoravská stavební spořitelna se přitom na tomto objemu úvěrů podílela bezmála 270 miliardami.

Děkuji za rozhovor, Tomáš Skolek, Finance.cz