Daně nás dusí a bude ještě hůř

Na stát makáme skoro půl roku a zase jsme méně svobodní, než loni. Od vydělávání jen na daně se letos osvobodíme až 19. června, o čtyři dny později než loni (podle metodiky a propočtů Patria Finance). „Důvodem je především zvýšení dolní sazby DPH, které zvýšilo daňovou kvótu z 34,7 na 35,1 %,“ uvádí hlavní ekonom Patria Finance David Marek.

Neefektivní stát

Nakolik je náš stát rozbujelý, děsí se i analytik Raifeissen Bank Aleš Michl: „To je šílené,“ běduje „Nechápu to. Česká vláda má k dispozici ve státním rozpočtu podle Mezinárodního měnového fondu příjmy ve výši 41,3 % HDP. A nevyjde s tím. Příjmy to jsou přitom nadprůměrné. Vyspělé ekonomiky mají k dispozici v průměru příjmy ve výši 36,3 % HDP. Rozvíjející se ekonomiky si musí vystačit se státními příjmy o velikosti 26,3 % HDP. Tato čísla jsou důkazem, že v Česku nepotřebujeme zvyšovat daně. Stačí udělat pořádek ve výdajích.“

Další daně napřesrok

Ale stát bude vesele (zatím) bujet dál, alespoň podle dalšího utažení daňových šroubů schváleného minulý týden vládou. Nejen o žádné procentíčko na DPH, ale o citelné zvednutí odvodů těch „vysokopříjmových“. Svůj nárok na uplatnění slevy na dani v roční výši 24 840 Kč budou muset oželet i pracující důchodci a dost značně se snižuje laťka „paušálníkům“.

Na oltář státu padnou i stropy pojistného na veřejné zdravotní pojištění, omezení slevy na dani na manželku a daňového zvýhodnění na dítě.
Jediné přijatelné by snad bylo zvýšení srážkové daně z příjmů pro nerezidenty (z 15 na 35 %), což by mělo efektivněji zdanit příjmy plynoucí do tzv. daňových rájů.

Heslo solidarity nefunguje

Dobře, některá opatření rozpočtové novely mají být účinná od 1. 1. 2013 pouze na přechodnou dobu do 31. 12. 2015 pod heslem „solidarity“. Středněpříjmových skupin (až do výše mezd či příjmů cca 70 000 měsíčně) by se neměla dotknout, ale tento skrytý přechod k prograsivnímu zdanění levicové voliče zcela jistě neuspokojí. Navíc i mnohý pracující důchodce si rozmyslí, zda má na státní rozhazovaní přispívat dalšími více než 2000 korunami měsíčně a raději přejde do šedé ekomiky.

Těch skutečně vysokopříjmových je u nás jen několik desítek tisíc a kolik se od nich nakonec skutečně vybere navíc, lze jen odhadovat. Moc to zřejmě nebude a jistě to ani rozpočet a už vůbec státní neefektivitu nespasí.

A další tunel ve výhledu

Další časovanou bombu hromadného ničení Pavel Kohout nazval skandálním eurotunelem: dáme miliardy, zisk nikde. Jde o rozhodnutí, zda Česká republika přistoupí ke smlouvě o Evropském stabilizačním mechanismu (ESM). Země může prodělat na členství miliardové sumy v eurech. Získat nemůže nic – pro stabilitu republiky je kriticky důležité tuto smlouvu odmítnout. Pavel Kohout vysvětluje, proč byla veřejná debata o ESM ututlána: obsah smlouvy je natolik skandální, že se téměř vzpírá uvěření. Pro začátek: „Členové Evropského stabilizačního mechanismu se tímto neodvolatelně a bezpodmínečně zavazují zaplatit jakýkoliv kapitálový požadavek, který vůči nim bude učiněn, a to do sedmi dnů od obdržení požadavku.“

„Nadstátní“ exekuce

Velikost možných požadavků? Závazek České republiky vyplývající z ESM bude zahrnovat zhruba 40 miliard korun splaceného kapitálu a povinnost dodat dalších cca 310 miliard korun v případě potřeby. Rada guvernérů ESM může tento kapitál ještě navyšovat. Není stanovena horní mez našich závazků.

Podpis smlouvy bude znamenat „víc než zákon“, jako bychom podepsali bianko směnku, do které kdokoli může vepsat libovolnou částku. Navíc „ESM má plnou právní kompetenci zahájit právní řízení. ESM, jeho majetek, financování a aktiva požívají imunity vůči všem formám soudního procesu. Majetek, financování a aktiva ESM požívají imunity vůči prohlídce, záběru, konfiskaci, vyvlastnění nebo jiné formě exekuce, odebrání nebo zabavení exekutivním, soudním, správním nebo legislativním aktem.“

V Evropě vzniká organizace, která je nad zákonem a která má vůči členským zemím podobné pravomoci, jaké má soukromý exekutor vůči svým obětem. Máme se tedy ještě určitě na co těšit.