Olympijské hry v Londýně: skončí také ekonomickým zklamáním?

Státy často utrácí vysoké sumy peněz za propagaci a pořádání olympijských her. Vlády a zastánci olympiády vždy prezentují hry jako dobré pro ekonomiku i občany. 

A nijak se neliší ani hry v Londýně. Náklady přesáhnou devět miliard liber. Zatímco náklady lze odhadnout relativně snadno, přínosy tvoří měkké hodnoty a multiplikační efekt postavených budov. Novináři přitom rozsah veřejných prostředků potřebných k pořádání her v době krize kritizovali. I přesto lze říci, že hry posloužily po vzoru keynesiánské teorie k nastartování britské ekonomiky v době, kdy to nejvíc potřebovala.

Vybudování olympijské vesnice na východě Londýna přispělo k rozhýbání stavebnictví v celé Velké Británii. Zhruba 95 procent kontraktů na její výstavbu si rozdělily britské stavební firmy. Celková hodnota těchto zakázek pak dosáhla téměř šesti miliard liber.

Ta čísla zní dobře, ale ….

Společnost Visa odhaduje, že ekonomický dopad pro britskou metropoli z pořádání her bude prostřednictvím různých útrat zhruba 508,4 milionů liber. Tuto částku si rozdělí hotely, maloobchodníci, supermarkety, restaurace a cestovní agentury. Navíc se čeká o zhruba 1,14 miliardy liber lepší výkon ekonomiky díky multiplikačnímu efektů sektorů, které budou profitovat právě z rostoucích útrat. Ty se čekájí hlavně od mezinárodních turistů, nikoliv od domácích spotřebitelů. Z dvoutýdenního boomu turistů budou těžit i hotely a luxusnější maloobchody. Nápor turistů, kteří do Londýna vyrazí jen kvůli hrám, ale odradí turisty, kteří kvůli hrám nepřijedou. Komu by se taky chtělo jezdit uprostřed léta a uprostřed olympiády londýnským metrem?

... jak velký dopad ve skutečnosti mají?

Často když přemýšlíme nad olympiádou, tak si s ní spojujeme i masivní boom pro lokální ekonomiku. Ve skutečnosti je ale takový dopad minimální. Jako příklad nám poslouží právě Londýn. Srovnejme náklady ve výši devíti miliard liber s pravidelným ročním růstem britské ekonomiky. Náklady na olympiádu tvoří zhruba 0,7 procenta ročního HDP. Investice navíc byly rozloženy do pěti let. Skutečný dopad na britské hospodářství je tak minimální.

Stadiony jsou špatná investice

Na téma výhod pořádání mega sportovních akcí (jako je třeba olympiáda) vzniklo mnoho studií. Výsledky těchto studií jsou ale smíšené a po samotných akcích pak vzniká průzkumů málo. Ačkoliv není jednoduché z provedených studií vyvodit obecnější závěry, jedno je zřejmé. Budování stadionů a sportovních lokací je kvůli nízké využitelnosti po hrách velmi špatnou investicí. Samotné jejich udržování pak totiž vlády stojí miliony dolarů. Například olympiáda pořádaná v roce 1976 v Montrealu stála druhé největší kanadské město v dnešních cenách na šest miliard dolarů. Montrealu pak trvalo třicet let tyto peníze splatit. A nezbylo mu nic než dnes už nemoderní a nevyužívaný olympijský stadion.

Akademický výzkum navíc ukázal, že nad problémem nedostatečného využívání sportovišť a stadionů vždy před akcí zvítězí očekávání růstu HDP a ekonomické dopady, které má akce přinést. Očekávání jsou ale vždy přemrštěná.

Skvělým příkladem je i světový šampionát ve fotbale, který bude v roce 2022 pořádat Katar. Tento arabský stát totiž utratí 70 miliard dolarů na výstavbu pěti nových stadionů (dva už jsou hotové) a infrastrukturu... 70 miliard! V přepočtu na jednoho ze dvou milionů obyvatel to vychází na 35 tisíc dolarů na hlavu. Stane se pak Katar novým turistickým rájem? Spíše ne. Reálně - když porovnám výši výdajů s předpokládanou pětiprocentní návratností investice do světového šampionátu, pak se dostaneme na nutné roční výnosy v řádu 3,5 miliardy dolarů. A to je sakra nepravděpodobné. 

Pár dalších příkladů   Peking 2008

Čína během čtyř let před olympiádou utratila kolem 40 miliard dolarů, což představuje zhruba 0,3 procenta jejího ročního HDP. Z toho dvě miliardy šly přímo na stadiony a zařízení. Většina celkové investice ani nesouvisela přímo s olympiádou. Stavěly se za ni domy, silnice, dopravní systémy a infrastruktura. Stejně jako mnoho průzkumů prováděných po hrách, jsou i dopady na čínskou ekonomiku diskutabilní. Výsledky výzkumníky rozdělují podle toho, jestli se tak masivní investice skutečně vyplatila. Číně olympiáda přinesla hlavně zlepšenou image a postavení na diplomatickém poli.

Atény 2004

Zatímco vysoká cenovka u her v Pekingu může být přičítána nákladům na rostoucí ekonomiku a budování lepší infrastruktury, tak v případě her v Aténách něco podobného rozhodně neplatí. Pro srovnání, řecké hospodářství představuje zhruba jednu patnáctinu čínského HDP. Atény za hry utratily zhruba 15 miliard dolarů, což je skoro sedm procent řeckého HDP za rok 2004. V relativních hodnotách tak vydaly mnohem více peněz než Čína.

Ačkoliv Atény taktéž investovaly do infrastruktury, dopady toho kroku rozhodně nebyly tak ohromující jako v Číně. V řecké metropoli totiž žijí jen čtyři miliony obyvatel zatímco Peking jich má na 17 milionů. Atény navíc už před olympiádou byly vyspělou turistickou destinací. Potenciální výhody po hrách tak byly otázkou. Podobné to bude i s letošní olympiádou v Londýně.

Megaudálosti jako jsou olympijské hry jsou pobavením pro obyvatele a politiky. Ekonomické náklady ale mají tendenci převyšovat hospodářské výhody a hry v Londýně na tom nebudou jinak. Pro britské obyvatele a investory ale není vše ztraceno. Lokální akciové trhy totiž v souvislosti s letní olympiádou mají tendenci převyšovat své konkurenty. O tom ale až příště.

Autor působí jako akciový analytik Saxo Bank