Pokus o kulatý čtverec

Z podkladových materiálů, které se kuly až do pondělní noci vyplývá, že se má vytýčit cesta k ministerstvu financí eurozóny – tedy zemí platících eurem, mezi které ani Velká Británie ani my naštěstí nepatříme.

Jistě by bylo záhodno vnést nějaký řád do národních rozpočtů jednotlivých zemí eurozóny a k tomu by měl někdo dostat dalekosáhlé pravomoci. Kdo jiný než určité ministerstvo financí všech 17 členů eurozóny?

Jaká unie?

Kromě toho budou lídři jednat o návrzích na vznik bankovní a politické unie. Summit přichází ve chvíli, kdy se investoři obávají, že kvůli dluhové krizi eurozóna vstupuje do nebezpečné etapy. Berlín požaduje přísnou kontrolu nad národními rozpočty jako podmínku pro případný posun na cestě k zavedení společných dluhopisů eurozóny, které jsou považovány jako jeden z nástrojů k řešení situace. Jak ale „trestat“ země, které porušují pravidla? Dalšími finančními sankcemi? Ty by nesporně vedly jen k další spirále ekonomického poklesu.

Žába na prameni

Představy různých zemí jsou stále značně různé. Nejdůležitější však bude přístup dvou velkých zemí: Německa a Francie. Německo má podle všeho vystavit bianko šek, že by vše zaplatilo, zato nová socialistická vláda Francie by si nechtěla nechat do ničeho mluvit. Wall Street Journal to napsal otevřeně „Francie je největší překážkou v řešení dluhové krize eurozóny“ s tím, že prezident Françoise Hollande prokázal, že Francie nikdy neměla zájem na skutečné integraci Evropské unie a on sám naopak upřednostňuje volné sdružení suverénních států. Proto ani od nadcházejícího summitu EU v Bruselu nelze zásadní posun očekávat a ani bankovní unie nemůže fungovat bez té politické.

Kdo má nést odpovědnost

Francie se vždy zdráhala vzdát se vlastní suverenity ve prospěch nadnárodních institucí Evropské unie. I Hollande před několika dny na dotaz, zda je ochoten přijmout hlubší politickou integraci jako cenu za větší možnost dělit se také o dluhy jednotlivých zemí reagoval: „Nemůžeme se vzdát suverenity, pokud se nezlepší solidarita.“

Francie nechce zavádět reformy trhu práce, vždyť přece její zíkoník právě má 3200 stránek. Itálie nechce propouštet státní zaměstnace, když přece od ECB dostane půjčky za 1 %. Řecko dokonce další stovky státních zaměstnanců přijalo. Zase se dostáváme k tomu, že „jižní křídlo“ chce po Německu vypisovat prázdné šeky.

Německá kancléřka Angela Merkelová ve středu údajně řekla, že dokud bude naživu, v Evropě žádné společné ručení za dluhy nebude (podle agentur Reuters a AP s odvoláním na zdroje ze setkání Merkelové s poslanci koaličních svobodných demokratů). Vyslovila se tím důrazně proti návrhům zavést nástroje společného ručení typu eurobondů, které prosazuje právě jižní křídlo eurozóny v čele s Francií.

V čem tkví skutečná unie

Jistěže jsou třeba Řecko a Portugalsko jsou relativně chudé (s HDP na hlavu cca 75 % průměru EU), ale tak na tom jsou i některé státy v USA (v Alabamě 74 % a Mississippi 67 % průměru celých Spojených států. Tedy eurozóna na tom není o nic hůře než USA. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že Američané o sobě smýšlejí jako o jediném národu. Bez přemýšlení tak dlouhodobě podporují chudší státy a ani o tom nepřemýšlejí jako o problému daného regionu. To v Evropě není – a dlouho ještě nebude.

Se zajímavou myšlenkou však přišel George Soros, který navrhl, aby Evropský fiskální úřad zřídil Fond pro snižování dluhu – upravenou podobu jednoho návrhu německé Rady ekonomických poradců kancléřky Merkelové – který by výměnou za definované strukturální reformy v Itálii a Španělsku odkoupil a držel významnou část tamního zbývajícího objemu dluhu. Nákupy by financoval emisí evropských pokladničních poukázek (společných i samostatných úpisů členských zemí) a výhodu levného financování by tak přenesl na dotčené země.

Krátkodobé pokladniční poukázky by rychle reagovaly na neplněné závazky, sankce či pokuty by se tak promítaly „automaticky“, což by zajistilo silnou ochranu před morálním hazardem. Pro příští vládu, kupříkladu v Itálii, by bylo prakticky nemožné porušit některý ze závazků přijatých současnou vládou italského premiéra Maria Montiho. To by se mohlo stát předehrou ke zřízení plné politické unie a zavedení eurobondů. Soros je lišák a ví o finančních trzích víc než všichni evropští lídři dohromady.