Německo ztrácí růžové brýle, španělské výnosy v zóně smrti…

Moody’s správně upozorňuje, že eventuální rozpad eurozóny je pro Německo noční můrou. Velký objem zahraničního dluhu periferních ekonomik, častokrát v rukou německých bank, by byl ze dne na den nesplatný. Jenom španělský zahraniční dluh dosahuje skoro dvou a půl bilionu eur, což je zhruba osminásobek dluhu Lehman Brothers. Kdyby začal španělský stát vybírat daně a španělské banky realizovat zisky ve znehodnoceném pesu, splatí ze svého zahraničního dluhu v eurech maximálně deset procent.

Záchrana větších periferií jako Španělsko, případně Itálie, se přitom Němcům může hodně prodražit. Neochota Berlína kývnout na přímou kapitálovou pomoc španělským bankám žene výnosy ve čtvrté největší ekonomice eurozóny prudce vzhůru. Španělské výnosy včera vystřelily vzhůru o dalších 27 bps nad 7,50 %. Prudký výstřel výnosů nad 7 % zpravidla ve všech ostatních případech (Irsko, Portugalsko, Řecko) nakonec vytlačil vlády z trhů. Z pomoci bankám v hodnotě okolo 100 mld. eur se tak rychle může stát mamutí, zhruba troj až čtyřnásobný balík pro celou španělskou vládu.

Jediný, kdo v tuto chvíli může Španělsko odvrátit od pádu do záchranných sítí, je ECB. Záchranný fond ESM, který bude mít povoleny přímé intervence na periferních dluhopisových trzích, začne fungovat až na podzim. Podle víkendového rozhovoru se ale presidentu Draghimu do dalších mimořádných operací zatím vůbec nechce. Jasně zopakoval, že není úkolem ECB tahat z finanční bryndy členské státy. Takto silná slova jsme ale v posledních letech slyšeli z ECB již mnohokrát a nakonec se centrální banka vždy v poslední chvíli zjevila na scéně jako rytíř zachránce. Proč by to tentokrát mělo vypadat jinak?

Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny