Šéf ECB: „A teď si vás kúpím všecky“

Ukázkový veletoč předvedly v minulém týdnu finanční trhy. Na jeho počátku rostla riziková averze, klesaly akcie i komodity, a hlavně rostly výnosy z dluhopisů zemí zasažených dluhovou krizí. V druhé polovině týdne pak začala masáž evropských politiků za záchranu eura. Až mohlo být nestrannému pozorovateli divné, proč tolik paniky. Vždyť přece výnosy z dluhopisů rostly už mnohokrát předtím, dokonce i nad médii překřtěnou „hranici smrti“ sedmi procent. Navíc uprostřed léta je obvykle aktivita na tomto poli velmi nízká, dokonce i německá kancléřka Merkelová si vzala dovolenou. S koncem týdne bylo vše mnohem jasnější. Záchranářské práce byly nutností, protože než by se představitelé eurozóny ze svých dovolených vrátili, jejich posty by už nemusely existovat.

ECB – finanční perpetum mobile

Reakce politbura na negativní vývoj na dluhopisových trzích přijít musela a nebylo překvapením, že se jako první ozvala Evropská centrální banka. Na rozdíl od minulosti, kdy se evropská krize už mnohokrát vyhrotila, nebyl po ruce žádný naplánovaný eurosummit, ke kterému by investoři spásně vzhlíželi. Situaci měla na celé prázdniny uklidnit schůzka EU na konci června v Bruselu, její pozitivní dopad však vydržel pouze několik dní.

Evropská centrální banka tak začala testovat reakci trhů potenciálním souhlasem ECB s tím, aby euroval ESM po svém schválení získal bankovní licenci. Jejím prostřednictvím by palebná síla ESM vzrostla téměř donekonečna. Nakoupené dluhopisy by totiž euroval ESM mohl s ECB směňovat za hotovost, která by byla opět použita k nákupu dluhopisů. Ano, říká se tomu monetizace dluhu a patří do zakázaných praktik centrálního bankovnictví. Ale když teče do bot, pravidla se poruší nebo zmírní, s čímž má ECB bohaté zkušenosti.

Záchrana Španělska a Itálie levou zadní

Velmi silný ohlas měla také jasně určená poznámka vyřčená na čtvrteční konferenci v Londýně, kde šéf ECB Draghi utrousil: „ Pro záchranu eura učiníme, co bude třeba, a věřte mi, bude to stačit.“ Ve své podstatě jsme se nedozvěděli nic nového od „eurošéfa“, od kterého by nikdo nečekal, že si dobrovolně vypustí svůj vlastní rybník. Reakce na trzích byla famózní a možná překvapila i samotného Draghiho. V reakci vystoupal španělský akciový index o více než 6 %, italský rostl o 5,5 %, euro přidalo na páru s dolarem 1,25 % a požadované úroky z dluhopisů Španělska a Itálie se propadly do hlubin. Hlavním důvodem je prakticky neomezená možnost ECB vytvářet nové a nové peníze, kterými může zaplatit jakýkoliv dluh. V této perspektivě se ani záchrana Španělska a případně Itálie nezdá pouze z říše snů. Problém rizika růstu inflace je odsunut na druhou kolej a úspory by mohly být kvůli novým penězům v ohrožení. Nejprve je třeba zachránit euro!

Přesunuli jsme se do dalšího dějství

V Evropě se pohnuly ledy a začíná jít do tuhého. Bojuje se o budoucí podobu eurozóny a bitva nebude bez obětí, ať už dopadne jakkoli. Všechny síly se vrhnou na záchranu eura. Páteční spekulace o mezinárodní pomoci Španělsku ve výši až 300 miliard euro zapadly do dění předchozích dnů a vysvětlily paniku z počátku týdne. To už se kancléřka Merkelová vrátila z dovolené a společně s fancouzským prezidentem Hollandem vydali prohlášení: „Učiníme cokoli pro záchranu eurozóny.“ Že by  Déj? Vu?

 Absolutní moc nad peněženkami běžných lidí mají nepřímo volení zástupci ECB, kteří si nás „móžu kúpit šecky“. Doufejme, že jim zbyla alespoň troška zodpovědnosti.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.