Týká se to především značkových podlah laminátových; tato novinka se ale už objevila, i když zatím ojediněle, také u podlah klasických dřevěných a korkových.
Zůstaňme však u laminátu. Podlahy donedávna lepené v jednoduchém spoji na principu pera + drážky se na trhu nestačily ani ohřát a už jsou na ústupu. Vytlačuje je již zmíněný systém suchého zámku - jedna lamela se do druhé mechanicky zaklapuje pomocí vyfrézovaných, speciálně tvarovaných profilů. Výhodou není jen rychlá, přesná a čistá pokládka, ale i fakt, že podlaha je ihned pochůzná a zatížitelná.
Starší produkce se snaží soupeřit s novinkami výrazným cenovým zvýhodněním, což spolu se stále přibývající řadou obchodních názvů, módních dekorů a různých patentovaných systémů dělá trh laminátových podlah poměrně nepřehledným. Kdo tedy uvažuje o takové podlaze, měl by v prvé řadě umět odlišit dvě kvalitativně a pochopitelně i cenově rozdílné skupiny výrobků: laminát přímo lisovaný (označovaný jako DPL) a laminát vysokotlaký (HPL).
Zjednodušeně řečeno jde o to, že v prvém případě vzniká výsledný sendvič jednostupňovým lisovacím procesem, v němž se spojí nosná deska spolu se všemi ostatními složkami, tedy s výztužnou papírovou vrstvou, dekoračním papírem a laminátovým filmem. U vysokotlakého laminátu probíhá lisování ve dvou fázích. Napřed se za extrémně vysokého tlaku a teploty slisují všechny vrchní vrstvy a teprve po dokonalém vytvrzení se za stejných podmínek spojují s podkladem. Ten navíc - s ohledem na požadovanou dokonalost suchého spoje - už netvoří dřevotřísková deska ochotně vstřebávající lepidlo, ale speciálně vyvinutá, tvrdá a homogenní deska dřevovláknitá. Z toho pak vyplývá zásadní rozdíl v pevnosti a potažmo i v trvanlivosti a nabízených garancích mezi oběma typy podlah.
V tomto úhlu je tedy třeba posuzovat funkci a provozní zátěž dané podlahové plochy. Tam, kde je frekvence minimální, například v ložnici, může docela dobře sloužit i laciná laminátová podlaha (pokud ovšem nemáme přísnější estetické nároky a smíříme se s jejím většinou umělým, vpravdě "laminátovým" vzhledem). Do ostatních bytových prostor bychom měli rozhodně volit laminát vysokotlaký, navíc kvalitativně odstupňovaný podle povahy jednotlivých místností - běžný standard bude vyhovovat pro obytný pokoj, naproti tomu nejvyšší kvalitu si budou vyžadovat prostory, kde se dveře, jak se říká, netrhnou.
Zákazníkovi usnadňuje volbu normou stanovená kategorizace podlah, která by měla být jednoznačně patrná z piktogramu na kartonech, do nichž jsou lamely v příslušné metráži baleny: symbol obytné nebo administrativní budovy rozlišuje užití v občanské či komerční výstavbě, jedna až tři schematické postavy ve spojení s číselným údajem deklarují třídu namáhání, respektive odolnost proti otěru, a tím v podstatě i možnost použití - v domácnosti tedy od vzpomínané ložnice až třeba po schodiště, předsíň, vstupní halu či zádveří.
U laminátové podlahové krytiny je vždy nutné brát v úvahu její objemovou nestabilitu. Při vyšším procentu vlhkosti materiál bobtná, při vysychání se smršťuje. To je také důvodem, proč se tyto podlahy, ať již lepené, nebo spojované nasucho, pokládají výhradně jako plovoucí, tzn. že jim musí být dopřán určitý prostor pro opakované vyrovnávání objemových rozdílů, a to v podobě dilatačních spár po obvodu místnosti, u velkých podlahových výměr pak i v podobě dílčích předělů v samotné ploše.
Vzhledem ke své tvrdosti nevládne laminát takovou schopností tlumit kročejový hluk jako třeba koberec, linoleum či korek. Nezbytností při pokládce je proto kromě izolační fólie proti vlhkosti také speciální pěnová podložka z miralonu. Ta bývá někdy, zejména u značkových výrobků, integrovanou součástí sendvičové skladby lamel. Stejně tak se na trhu už objevují výrobky s vodovzdornou úpravou (minimálně nasákavou nosnou deskou, s hranami ošetřenými voskem apod.), které laminátovým podlahám otevírají dokořán i dveře kuchyní.
A tak zůstává před tímto materiálem vlastně už jediné tabu: koupelny a podobně "mokré" prostory. Ale kdoví, možná nás vývoj překvapí i v tomto směru.
Připraveno ve spolupráci s časopisem